Textová RPG hra založená na znameních horoskopu a magických bytostech.
 
PříjemSeznam uživatelůRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Les

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2  Next
AutorZpráva
Písař
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 109
Join date : 08. 08. 16

PříspěvekPředmět: Les    Tue Aug 30, 2016 7:56 pm


Les je poměrně rozlehlý, táhne se po většině fjordu a je neoficiálně rozdělen na několik částí. Můžete zde najít části lesa, kde to vypadá jako z pohádky, jindy můžete narazit na trošku smutnější pohled. Dávejte si pozor na bažiny, který by se tady taky mohly objevit, pokud tam zahučíte, mohlo by se stát, že to bude váš konec. Né vždycky budete mít štěstí a někdo se tady objeví aby vás zachránil. A cestičky? Ty jsou možná na kraji lesa, hlouběji v lese je však nehledejte.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://stjernetegn-rpg.forumczech.com
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Mon Sep 05, 2016 10:31 pm

Takhle brzy ráno snad ještě každá bytost spala. Lišky byly zalezlé ve svých norách, ježci schovaní v listí, ptáci ve svých hnízdech chránící své mladé... Až na jednu osobu. Mě. Nemohla jsem spát, zase se mi zdálo o tom dni, kdy matka odešla, kdy jsem poprvé navštívila temnou část lesa. Viděla jsem tam věci, jaké vidět nechcete. Málem jsem přišla o rozum a dodnes se mi o tom zdá. Ale přesto tam chodím. Vím, že už mi nemůže ublížit. Tento úsek lesa je tak nepochopený... Kolik smutku a utrpení se v něm skrývá. A nikdo se vlastně ani nesnažil zjistit proč. Nebo neodvážil? To je pravděpodobnější. Litovala jsem každou bytost, každý strom a každou malou rostlinku, která tam žila. Nemohou za to, že je pohltila nekončící temnota. Stejně jako mě.
Našla jsem malý potůček. Jedno z mála míst, kam chodím doopravdy ráda a kde obvykle není nikdo další. Mávla jsem černými křídly a posadila se na jeden z balvanů. Holé nohy jsem ponořila do studené vody, šupinky na nártech zajásaly a byť byla voda opravdu ledová, nevadil mi její chlad. Na sobě jsem měla dlouhé rozevláté šaty v ocelově šedé barvě, které nezakrývaly ramena ani záda, jejich cípy se máčely v potůčku a já začala zprvu potichu, pak už hlasitěji zpívat. Smutně, teskně... Každého tvora by to vzalo za srdce. Dlouhé táhlé tóny se vám vštípí do hlavy i do duše. Za chvíli se kolem začaly slétat vrány, mé věrné přítelkyně. Tiše seděly na větvích stromů kolem, na kamenech u potoka i na zemi v listí. A poslouchaly.

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Mon Sep 05, 2016 10:31 pm

V šere lesa panovalo absolútne ticho. Bolo už moc neskoro na nočné živočíchy a zároveň ešte stále skoro na tie denné. Preto okrem jemného vetríka, ktorý zašušťal listami stromov, sa nič iného lesom neozývalo.
Zrazu však niečo rýchlo preletelo kríkmi, ako hnedá škrvna medzi stromami. Tú vzápätí nasledovala čierna šmuha, ktorá skoro splývala so šerom naokolo. Mladá srnka mrštne bežala pomedzi stromami a za ňou bežal veľký čierny vlkolak. Žlté oči svietili v temnote lesa, uprene sledujúc svoju korisť. Ešte chvíľu, ešte chvíľu a už ju bude mať, tým si bol istý. Priblížil sa k nej, riadne sa odrazil a skočil. S ľahkosťou ju strhol do boku svojou váhou a zuby ostré ako britva jej zasekol do krku. Užíval si krv prúdiacu po jeho jazyku a to, ako mu hútna a lahodná stekala dole po krku.
Trhol hlavou, čím jej ruplo v krku a z očí sa jej vytratil život. S hladom v žalúdku sa do nej pustil, trhal mäso z jej kostí a v kusoch ich hltal. Už to bola riadne dlhá doba, čo si takto dobre zalovil. Dobre, možno to trocha zbytočne predĺžil, keď sa s ňou hral, ale aj to k tomu patrí. Rád si predlžoval tú zvrátenú radosť a pôžitok, keď svoju korisť uháňal.
Z jeho hodov ho však odrazu vyrušil spev, ktorý vánok niesol lesom. Inokedy by to bral ako narušujúci prvok, no tento hlas bol iný. Zvláštnym spôsobom zapadol do okolného prostredia, o čo viac ho to zaujalo. Zastrihal ušami a vydal sa za hlasom. Pomaly kráčal lesom, po chvíli sa k jeho ušiam dostal aj šum potoka, ktorý onedlho zbadal. Tam pri ňom sedela na skale dievčina s čiernymi vlasmi a čiernymi krídlami na chrbte, obklopená vranami. To jej patril hlas, ktorý nenarúšal okolie. Pomaly sa k nej plížil po štyroch, prikrčený nadvihol zakrvenú papulu a nasal vzduch do nozdier.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.


Naposledy upravil Asura dne Mon Sep 05, 2016 10:33 pm, celkově upraveno 2 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Mon Sep 05, 2016 10:32 pm

Byla jsem natolik zabraná do zpěvu a do svých vlastních myšlenek, že jsem lykantropa zaregistrovala až ve chvíli, kdy byl až příliš blízko. A to jen díky vránám, které znepokojil a vyděsil. Na nich jsem poznala, že nás tu navštívil někdo nový, nečekaný a dalo by se říct, nezvaný. Co tu chtěl? Sem normálně nikdo nechodí? Že by ho zpěv přilákal? Špatné, moc špatné. Je to vůbec lykantrop? Co když se přeci jen dostal jeden z těch pekelných vlků za hranici a teď se chystá na svoji první oběť?
Poněkud vyděšeně jsem vzlétla a přestala zpívat. Lesem se přestal nést můj hlas a to vrány znepokojilo ještě víc. Několik jich zakrákalo a zatřepotalo křídly. Žádná ale neodlétla. Zůstaly při mně jako mé strážkyně, ochrana. Podezřívavě, ale zároveň se strachem jsem upírala ze vzduchu pohled na vlka. Neumím určit rozdíl mezi lykantropem, fenrirem a obyčejným vlkem. Leckdo by řekl, že je to přece úplně jednoduché, ale já jsem v nicn neviděla rozdíl. Obyčejného vlka jsem nikdy na vlastní oči neviděla, fenrira jen jednou a pouze krátce a lykantropa jsem zahlédla leda z dálky. Jsou docela neobvyklí, jen tak na ně nenarazíte. Přitáhla jsem si blíž k tělu rozvířené šaty a odhodlávala se k promluvení. Co kdybych ho tím ale vyprovokovala k útoku? Zatraceně.
"Kdo jsi?" dostala jsem ze sebe nakonec chvějícím se hlasem, ve kterém zaznívala velká nervozita. Co když mi ani neodpoví? Co pak? Pořád mám šanci prostě uletět. A navíc mám své vrány. Ty by mi jistě pomohly a zabavily ho, než by se mi podařilo dostat se do vesnice a upozornit ostatní. 

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Mon Sep 05, 2016 10:53 pm

Bola to siréna, tým si bol istý. Jej pach to hovoril za ňu, aspoň pre Vlka. Ten mal totiž teraz nadvládu. Pri love sa Asura príliš nechal uniesť, ako vždy, a prenechal tak kontrolu tej beštií vnútri seba. A práve tá sa teraz krčila za nebohou sirénou a bola pripravená znova zabíjať. Nebolo nič, čo by ho mohlo zastaviť od toho, aby po dievčine skočil. Absolútne nič, až na jednu vec. Už sa pripravil ku skoku, v duchu si už predstavoval, ako ju trhá na kusy. Vnútrom sa mu rozlieval slastný pocit, keď sa mu v mysli odohrávala táto zvrátená myšlienka. Svaly napnuté, pripravené na akciu. V tej chvíli si ho však všimli tie stupídne vrany, ktoré varovne zakrákali a varovali tak čiernu sirénu.
Predsa len sa pokúsil však na ňu skočiť, no siréna bola rýchlejšia a vzlietla. Stihol tak len roztrhať jedným pazúrom kúsok jemnej látky na spodu jej šiat. Doskočil na skalu medzi vrany, ktoré niektoré vyplašene a rozhorčene zakrákali, no stále neodlietali. Až keď sa po nich ohnal a jednu z nich chytil do zubov, zatrepal ňou a silou čeľustí ju rozkusol na poly, až krv vystrekla všade naokolo, konečne vzlietli, hoci o to viac rozhorčenejšie, takže krákali ako zbesilé. Na chvíľu tak sklopil uši k hlave pred tým hlukom, no vrany nakoniec odleteli a tak tam zostali len oni dvaja.
Čierny vlkolak sa postavil na zadné nohy a vzpriamil sa, čím plne ukázal svoju veľkosť a že nebola najmenšia. I na vlkolaka bol skutočne statný a veľký. Z vycerených zubov potriesnených krvou, mu červená tekutina ďalej stekala dole po srsti a odkvapkávala na skalu. Upieral na sirénu planúce žlté oči, ktoré boli plné lačného besnenia. Tam nebolo nič ľudské a okolo zdravého rozumu to prešlo len veľkým oblúkom, to muselo byť jasné úplne každému. Vlk zašvihal chvostom a uprene pozoroval sirénu vo vzduchu, uvažujúc, ako ju dostať.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 8:44 am

Máchla jsem křídly a vzlétla ještě o něco výš. Teď už jsem byla doopravdy vyděšená. Rozkousl jednu z vran a zbytek nich byl natolik chytrý, aby vzlétl výš a usadil se na větvích stromů.
"Nech je být! Nic ti neudělaly!" křikla jsem na něho hlasem prosyceným strachem a děsem a popolétla ještě výš. Ano, bála jsem se ho. A teď už jsem byla přesvědčená, že je to fenrir. Na obyčejné zvíře byl moc inteligentní a na lykantropa moc... zlý. Srdce mi bušilo jako o závod a nevěděla jsem, co mám dělat. Vrány dál zběsile krákaly a pořvávaly na to monstrum. Neměly takový strach jako já, mohly kdykoliv uletět. Jenže já ne. Pronásledoval by mě, tím jsem si byla naprosto jistá. Hrdlo se mi stáhlo a proudící vzduch rozvířil i moje vlasy s peřím. Křik vran se mi zabodával do uší, četla jsem v něm hrůzu, ale zároveň i rozhořčení nad tím narušitelem. Měly pravdu - jak si může dovolit narušovat klid a mír tohoto lesa? Nic mu nebrání v lovu, pokud ovšem loví svoji přirozenou kořist.
"Leťte pro pomoc! Přiveďte Almundra!" vzkázala jsem vranám a několik se jich s křikem zvedlo z větví, aby mohly doručit můj vzkaz. Možná by mi bylo líp, kdybych se nechala roztrhat, ale nemůžu ho nechat, aby přepadl i ostatní ve vesnici. Něco takového není bezpečné.

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 1:44 pm

Vlk absolútne nijak nereagoval na jej príkazy. Len naďalej ju sledoval svojím beštiálnym pohľadom, premýšlajúc, ako sa k nej dostať. Nepáčilo sa mu, že vyletela opäť o dačo vyššie. Nespokojne vrčal a začal pohľadom prezerať okolie, či ho dačo nenapadne. Nič mu však nemohlo pomôcť sa k nej dostať, to si uvedomil veľmi rýchlo. Odfrkol si, tekol pohľadom k vranám na stromoch, ktoré stále škriekali a klesol späť na všetky štyri.
Ešte chvíľu sledoval sirénu vo vzduchu, než zašvihal chvostom a zliezol zo skaly. Bolo zjavné, že jeho záujem opadol, pretože sa pomaly vydal späť k lesu. Mal v pláne odísť a vrátiť sa späť k tej srne, ktorú tam nechal. To bol však plán B. Ešte predtým však chcel niečo vyskúšať. Počká si, až siréna usúdi, že je v poriadku a zlietne trocha nižšie. V tej chvíli vyštartuje on a zaútočí. Bol to však dosť riskantný plán a šanca, že vyjde, je skutočne mizivá. Nerád sa však svojej koristi vzdával. O tom však siréna nemohla mať najmenšieho poňatia, pretože on naďalej kráčal späť do lesa a javil až apatiu k nej, čo dal najavo aj tým, že sa neobzeral a nastavil jej ochotne chrbát.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 4:33 pm

Nijak na má slova nereagoval. Ale vrčel a rozhlížel se kolem, jakoby zvažoval své šance na kořist. Co když umí lézt po stromech? To by byl můj konec. Definitivní. Naštěstí se však zdálo, že se uklidnil a usoudil, že nemá šanci mě dostat, a tak se spustil zpět na všechny čtyři a zamířil pryč. Ulevilo se mi, spadla ze mě obrovská tíha, ale přesto jsem cítila smutek nad ztrátou jedné ze sester. Chvilku jsem počkala, než jsem si mohla být jistá, že je pryč, a pak jsem se snesla dolů. Zbytek vran se uklidnil a slétl ke mně dolů. Klekla jsem si k mrtvolce vrány, kterou rozkousl, a shrabala ji k sobě. Krev ani kůstky mi nevadily, nějak jsem k nim byla úplně lhostejná. Potichu jsem jí začala zpívat další tesknou píseň a nedávala úplně pozor. Nesledovala jsem své okolí a tak nějak jsem si neuvědomovala, že se tím stavím znovu do nebezpečí. A tentokrát by mě ani vrány neupozornily, poněvadž mě všechny sledovaly, jak postupně zahrabávám ostatky jejich družku do hlíny a listí. Byla jsem na to monstrum rozzlobená. Proč vraždí nevinné? Proč si myslí, že je v pořádku něco takového? Ano, šelmy a dravci v přírodě dělají totéž, ale vlastně to totéž není. Je to něco úplně jiného. Je to přirozený koloběh života. Tohle byl vztek a zloba, potřeba dokázat si, kdo se tu ten silnější, nic víc. Zabíjení pro zábavu. Hnusilo se mi to.

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 5:54 pm

Odchádzal, no v jednej chvíli natočil uši dozadu. Počúl šuchot viacerých krídel a po chvíli tichý spev. Obzrel sa cez plece a uvidel, ako siréna zahrabávala zvyšky vrany. Zjavne nevnímala okolie a aj vrany boli sústredené na to, čo robí. Skutočne mal príležitosť!
Otočil sa a pomaly sa prikrčene prikrádal smerom k nej. Stále si však dával dobrý pozor, aby sa neprezradil. Úspešne sa mu podarilo sa k nej dostatočne priblížiť, dokonca ani havrani si ho nevšimli. Prikrčil sa ešte viac, napol svaly a skočil. Povalil sirénu pod seba, takže nemala šancu sa spod neho dostať. Skláňal sa tesne nad ňou, zuby vycerené, z hrdla mu vychádzalo dunivé vrčanie a blčiace oči plné nespútaného besu sa upierali presne do tej ich tmavých.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 6:09 pm

Nebyl pryč. Celé to bylo jenom divadlo, aby mě vylákal zpět na zem a odvedl mou pozornost. A já hloupá jsem se do jeho pasti nechala snadno chytit. Stydět se ale za sebe budu moct jindy, v tu chvíli jsem neměla vůbec příležitost přemýšlet nad něčím takovým. Vyděšeně jsem na něho zírala, ruce od krve a dívala jsem se do jeho zkrvavené tlamy plné svítících tesáků, které se už těšily, až se zaboří do mého hrdla. Chvěla jsem se pod ním a tíha jeho těla mi nedovolovala se jakkoliv pohnout. Byla jsem přišpendlená k zemi bez možnosti útěku. Doufala jsem, že Almundr přijde včas... Že mě zachrání. Ale tak nějak jsem tušila, že se to nestane. Že to prostě nestihne a už tu najde jen mé roztrhané napůl sežrané tělo.
"P-prosím... Neubližuj mi..." zachraptěla jsem téměř neslyšně, avšak on to se svým sluchem slyšet musel. Musel slyšet tu zoufalost a prosbu v mých slovech. Ačkoliv jsem si kolikrát přála, abych raději zemřela, než bych musela snášet věčné utrpení v podobě vzpomínek a truchlení nad ztrátou rodiny, teď jsem se svého života držela zuby nehty. Jindy bych smrt přijala s otevřenou náručí, pozdravila ji jako přítelkyni a nechala se odvést, ale dnes ne. Nechtéla jsem zemřít takhle, jako oběť monstra. Já se přece příšer nebojím. Jsou to mí známí, věrní společníci. A najednou jsem byla naprosto klidná. Podívala jsem se mu přímo do vlčích očí smířená s tím vším. Smrti se přece bát nemusím. 

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 6:43 pm

Sledoval ju, tekal pohľadom po jej tvári. Neuveriteľne ho napĺňal jej pocit strachu, ktorý z nej cítil a zúfalosť v jej hlase, keď prehovorila. Pozdvihol kútiky roztiahnutej papule do vlčieho úspevu, ktorý tak vypadal skutočne desivo a šialene. Vychutnával si ten pôžitok z toho všetkého, v ktorom sa práve kúpal. Priblížil sa k nej hlavou, až ju ovial jeho dych, ktorý bol cítiť krvou a smrťou. Zrazu sa však niečo stalo a to vyviedlo z miery aj jeho.
Pach strachu z nej razom opadol a v jej očiach zažiarilo zmierenie. Bola zmierená s tým, čo s ňou urobí. Toto ešte nikdy nezažil a preto ho to tak vytrhlo z konceptu. Jeho korisť sa ho vždy bála, vždy prosila o zmilovanie a kričala hrôzou až do samého konca. No ona nič a to ho nejakým zvláštnym spôsobom dostalo. Prestal vrčať a besnenie z jeho očí pre raz zmizlo. Zostala tam len divokosť s akýmsi záujmom. Uši prilepené k hlave zvedavo zastrihali a švihol chvostom.
I siréna mohla pocítiť tu ráznu zmenu postoju. Vlk sa totiž odrazu uvoľnil a upokojil. Asi po prvý krát v živote od svojej existencie v Asurovi. Žiadny bes ani zlosť. Akoby jej zmierenie prinieslo zmierenie aj jemu, len trocha iného rázu. Jemne do seba opäť nasal jej pach a trocha dvihol svoju váhu z jej tela, aby ju tak netlačil do zeme.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Písař
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 109
Join date : 08. 08. 16

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 8:45 pm

Almundr už byl dávno vzhůru, je to jednoduše ranní ptáče. Co ale rozhodně nečekal, bylo hejno zčásti vyděšených a zčásti rozzlobených vran, které se navzájem přeřvávaly. Naštěstí ale vyrozuměl, že je v obecné největší části lesa bytost v ohrožení. Nezajímalo ho, co přesně se děje, obvykle byl schopen se vším pomoct a vše vyřešit. Sebral svůj luk a rozběhl se z kentauřího lesa směrem za vranami, které ho vedly na ono místo. Skončil až u jednoho z potůčků, v němž krásně zurčila studená křišťálová voda. Obezřetně zhodnotil situaci a dvojice siréna a lykantrop mu neunikla. Byl to tentýž lykantrop, který poslouchal jeho rozhovor s tou drzou succubou a který se pak útočně proměnil do vlčí podoby.
"Varoval jsem tě, lykantrope!" zahromoval a bez zaváhání vytasil luk a vložil šíp do tětivy. Zamířil, nechtěl ho zabít, chtěl ho pouze zranit, a tak mířil na jeho přední tlapu tam, kde by v lidské podobě měl biceps. A jelikož měl v lukostřelbě spoustu praxe a byl kentaur, snad ani neměl šanci minout. Už ho nezajímalo, že není v útočné pozici. Viděl šílenství a divokost v jeho očích a nic víc ho nezajímalo. Ohrožoval Kayleigh, tu sirénu, co neustále jen truchlí. Ale život jako život. Vypustil šíp a ten se vzápětí zaryl do lykantropova svalu. Ozvalo se jen vyplašené "Ne!", jak se snažila Kayleigh Almundra zadržet, doufajíc, že předejde zranění vlka. Bohužel to nestihla, všimla si ho pozdě.
"Pusť ji, jestliže z tohoto lesa chceš vyjít živ!" vyzval ho nesmlouvavě a pěkně hlasitě. Tenhle hlas se prostě musel dostat i k Asurově lidské části. Almundr už jednoduše měl nějaká léta a spoustu zkušeností, věděl proto, jak má jednat s jakou bytostí. Zvlášť lykantropové byli vždy ti problémoví, hned vedle succub a drakén.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://stjernetegn-rpg.forumczech.com
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Tue Sep 06, 2016 9:59 pm

So sirénou na seba vzájomne hľadeli, až na chvíľu úplne prestal vnímať realitu. Do tej ho prinavrátila až ostrá bolesť, ktorá mu vystrelila z ramena. Vydal akýsi revo-vrčivý zvuk a obrátil sa smerom na kentaura. Jeho besnenie a zlosť sa opäť vrátili, lenže zároveň s bolesťou a Almundrovým krikom sa vo Vlkovi prebudila aj iná časť.
Ucítil som, že sa niečo deje a tak som rázne utlačil Vlka späť do jeho najtemnejšieho kúta, kde vo mne žije a opäť prebral kontrolu. Zo žltých očí sa vytratila zvieracia divokosť a už toľko neplanuli, naopak sa do nich vrátilo uvedomenie. Zavrčal som a ustúpil od sirény, ktorú som povalil. Vlastne moja vlčia časť. Ešteže mi spomienky zostávali, jediné moje šťastie.
Chytil som sa druhou labou za rameno pri šípe a sadol si. Začal som sa meniť späť do ľudskej podoby, no vďaka šípu a bolesti to šlo trocha pomalšie. Bol som však už zvyknutý. Keď som sa konečne dopremieňal, zobral som šíp a rázne ním trhol. Následne som si roztrhol na leme tričko a narýchlo si tým obviazal ranu. Každému muselo byť jasné, že to nerobím prvýkrát, ale to mi bolo v tej chvíli úplne voľné. Uprel som zrak ma Almundra a čakal, čo ďalej povie. Nehodlal som sám nič hovoriť, pretože som vedel, že to spravil len preto, aby ochránil tú sirénu. Bol v práve, aj keď to bolo zbytočné. Tá siréna ma už totiž mala v hrsti, čo ma vlastne momentálne trápilo najviac, no najprv spm chcel poriešiť tento problém. Pochyboval som o tom, že to Senilkentaur nechá len tak.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Wed Sep 07, 2016 7:27 pm

Vlk nebo fenrir, nebo ať už byl cokoliv zač, se uklidnil. Zničehonic. Už jsem neměla pocit, že mě chce roztrhat na kusy a sežrat. Už jsem věděla, že budu žít. Mohla jsem se radovat, že jsem si sama kdovíjak zachránila život. Jenže pak se u potoka objevil Almudr, kterého jsem volala o pomoc. A co jiného ho napadlo, viděl bytost přitisknutou pod vlkem v lese, a tak vystřelil. Naštěstí však nemířil na srdce nebo jiná kritická místa, aby ho zabil. Přesto ho zranil a věděla jsem, že biceps musí pořádně bolet. Je to sval, který používáte často a ani o tom nevíte. Vykřikla jsem, abych zadržela Almundra nebo varovala vlka, ale nepodařilo se ani jedno, byla jsem pomalá.
"Omlouvám se..." šeptla jsem tiše k vlkovi, který se vzápětí proměnil v muže. Ten si šíp okamžitě vytrhl, čímž ránu udělal ještě horší, a ovázal si ji kusem trička. Teď už mi bylo jasné, že jsem se pletla. Nebyl to fenrir. Byl to obyčejný lykantrop. Přesto jsem nechápala, proč na mě útočil. Byla to jen hra? Krvavá hra? Nepřipadalo mi to tak.
"Almundre... On mi nechtěl ublížit..." pokusila jsem se neznámého lykantropa bránit. A to i přesto, že bych neměla. Měla bych kentaurovi říct, jak to celé bylo. Ale neudělala jsem to. Nevím proč, nejspíš si to budu za čas vyčítat. Kentaura však má slova očividně ještě víc rozzuřila.
"Jsi hloupá, pokud si myslíš, že jsi s ním v bezpečí! Nu ale dobrá, jsi dospělá, byť nerozumná. Na tebe si budu dávat dobrý pozor!" 
A s těmito zlostnými slovy odcválal pryč. Zachvěla jsem se a klesla k zemi na kolena. Složila jsem tvář do dlaní. "Proč?" podívala jsem se na něj skrz prsty. Musel vědět, na co přesně se ptám. Proč by jedna bytost útočila na druhou? Máme držet pospolu...

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Wed Sep 07, 2016 8:27 pm

Mlčky som načúval ich rozhovoru. Úprimne ma prekvapilo, čo už sa fakt dlho nestalo, že si ma zastala. Skôr som očakával, že ma okamžite udá a všetko mu povie, ale ona nie. Dostala ma, znova. Sledoval som jej profil a skúmal ju. Bola krásna, nie že nie. Havranie čierne vlasy aj s krídlami, perfektná postava a nádherná tvár. Videl som už mnoho žien, ale ona bola niečim iná, zvláštna. V mojich očiach sa jej žiadna nevyrovnala a o to viac ma to vyvádzalo z miery.
Prižmúril som oči na Almundra, no nič som nehovoril. Toto bolo to najmenej, s čím som rátal. Popravde som čakal horšie problémy, ale za opak som zjavne vďačil siréne, ktorá sa ma zastala a nepovedala, čo sa skutočne stalo. "Mala si mu povedať pravdu," riekol som zcela vážne, keď Almundr odišiel. Možno ma pre teraz ušetrila problémov, ale nabudúce to tak ružové už byť nemusí. Nie, že by mi na tom nejako záležalo.
Pri jej otázke som sa pozrel do lesa a mlčal. "Pretože som démon, ktorý v sebe nosí beštiu," ozval som sa po chvíli ticha a presunul pohľad späť na ňu. Nie, že by som sa za to nejako hanbil, preto som to aj normálne zkonštatoval. Preto ma ale tak nehorázne zarážalo, že pri nej Vlk odrazu tak skrotol. Ešte nikdy nebol tak pokojný a uvoľnený, nikdy. Nechápal, prečo tak odrazu, prečo tak na ňu zrazu reagoval. Inokedy by už dotyčného roztrhal, ani by neváhal, ale ju nie. Prečo? Je prvá, čo sa stretla s mojím Vlkom a prežila. Fakt som tomu nerozumel. Čo na nej bolo, že tak skrotol? Nie len to ma ale zaujímalo. "Prečo?" spýtal som sa tentokrát ja. Vedel som, že pochopí, na čo narážam zasa ja. Z akého dôvodu ma obránila?

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Wed Sep 07, 2016 8:46 pm

Nevím, proč jsem ho bránila. Mohla jsem Almundrovi všechno říct, žalovat na něj a udělat mu ze života peklo. Ale neudělala jsem to i napříč tomu, že zabil jednu z mých vran a málem připravil o život i mě. Zvláštní bylo, že na samotném sklonku života jsem poznala, jaké to je pro něco žít. Jaké to je, mít důvod k žití a prošení o ponechání naživu. Na okamžik byla všechna má apatie a smutek pryč, jen v ten jeden okamžik, kdy jsem vlkovi úplně klidně hleděla do očí a s vědomím a smířením, že zemřu, jsem doufala, že se to změní. Proto jsem jen nejdřív pokrčila rameny, když řekl, že jsem měla kentaurovi říct pravdu. Co by mu asi tak udělal? Proklál by ho na místě šípem? Odvedl by ho do vesnice a tam ho nechal zlynčovat? Nic podobného se vlastně nikdy dřív nestalo. S fenrirem by to bylo jednoduché, toho by mohl zastřelit a nikdo by mu to neměl za zlé. Jenže u magické bytosti? Ať už udělal, co chtěl, pořád nás je málo. Asi by to Almundrovi neodpustili, byť by tento lykantrop znamenal hrozbu.
Povytáhla jsem obočí. Nejen nad tím, jak prostě a jednoduśe to zkonstatoval, ale také nad tím, že jsem této jednoduchosti nevěřila. Takhle jednoduché to nikdy nebývá. Všichni mají důvod pro své chování a činy. A pokud ne, je něco doopravdy v nepořádku. A vymluvit se na to, že to má v sobě, prosím vás, to vykládejte někomu hloupému a nezkušenému. "Pochybuji, že je to takhle jednoduché," odpověděla jsem tiše a zkoumavě na něj upřela své černé oči. Musí v tom být víc. Jeho minulost, staré bolístky a stesky, tragický osud, špatní rodiče... Něco takového. Byla jsem si téměř jistá, že takový vždycky nebyl. Ani já jsem nebyla taková, jaká jsem teď, před tou strašlivou událostí. Lidi i bytosti se mění. A ano, je krásný a okouzlující, ale to je jen schránka. Stejně jako jablko může být nádherně červené a lákavé, ale jeho vnitřek červivý a shnilý.
"Nemyslím si, že si zasloužíš trest. Potřebuješ pochopení, společnost někoho, kdo ti bude podobný a kdo ti porozumí. Nechceš, aby tě někdo poučoval, jak se máš a nemáš chovat, nepotřebuješ tresty a snahu o nápravu. Nemůžeš za to, jsi takový, jaký jsi, ať už zato může cokoliv. Almundr ti tohle dát nemůže, nechápe tyhle věci," rozmluvila jsem se stále potichu svým lehce nakřáplým hlasem. Vše jsem říkala pomalu a zahloubaně, pořád jsem si ho přitom prohlížela a snažila se z něho něco vyčíst.

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Wed Sep 07, 2016 9:52 pm

Veď som ani nepovedal, že to je tak prosté. Toto bolo len najkratšie vysvetlenie toho "prečo". "Nikto ani nehovorí, že to je také jednoduché," nadvihol som obočie a pozrel sa na dievčinu, no vzápätí som opäť odvrátil zrak smerom k lesu. Ak bola tak chytrá, ako sa javila, tak určite jej muselo dôjsť, že príčinu s ňou jednoducho nebudem rozoberať. Svoju minulosť som doteraz nerozoberal s nikým a ani to nemám za potrebu. A rozhodne nemám za potrebu sa vyrozprávať o nej niekomu, koho poznám sotva hodinu. Nie, to rozhodne nepripadalo do úvahy. Ja som bol so svojou minulosťou stotožnený, zmierený a žiadnymi komplexami z nej som teda netrpel. "Nemusíš tak na mňa zízať," popichol som ju s úškrnom, keď som sa na ňu kútikom oka pozrel a uvidel, ako na mňa zkúmavo pozerá. Niekto, kto by mal dobré uši, by mohol v podtóne začuť aj mierny náznak pobavenia. Čo však bolo zaujímavé, že vôbec to neznelo arogantne, čo by inokedy rozhodne znelo, no ja sám som si to ani neuvedomil. Našťastie sarkazmus a irónia ma neopúšťali.
Pozoroval som ju, keď sa odrazu po mojej otázke tak zapálene rozrečnila. Pozorne som ju však počúval, každé jedno slovo. Neustále mala moju pozornosť, to sa nezmenilo. Neuniklo mi však uchechtnutie. "Ja nepotrebujem pochopenie od druhých, pretože sú mi ukradnutí," opravil som ju arogantným tónom. "Som taký, aký byť chcem a nečakám, že to ktokoľvek pochopí a ani ma to netrápi," dodal som a roztiahol pery to povýšeneckého úsmevu. Nie, nepotreboval som, aby ma niekto chápal, jednoducho som o to ani nestál. Nemal som záujem o akýkoľvek druh vzťahu, vôbec. "A ty ich chápeš?" vrátil som jej otázku a uprel na ňu prenikavý pohľad. "Dokázala by si mi dať všetky tie veci, ktoré podľa teba potrebujem?" nadvihol som jedno obočie a naďalej jej pozeral priamo do očí. Pýtal som sa len z čistej zvedavosti, chcel som vedieť, čo mi na to odpovie.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Wed Sep 07, 2016 10:24 pm

Ne, to sice nikdo neřekl, ale na tom nezáleželo. Nečekala jsem, že by se mi tu začal zpovídat ze svého života a minulosti, a ani jsem to po něm nežádala. Sama vím, jak dokáže být nepříjemné, když se někdo snaží hrabat ve vaší minulosti. Díky, nemám zájem. Někteří lidé se vám nesvěří ani po létech přátelství a vy to začnete brát jako samozřejmost, dokud není odhaleno temné tajemství. Ale co zrovna já o těchto věcech můžu vědět. "Nezírám na tebe, prohlížím si tě," opravila jsem ho klidně a lhostejně vzhledem k jeho ironickému a sarkastickému hlasu. Zjevně mi bylo naprosto ukradené, jak ke mně mluví. Tedy alespoň prozatím. A taky že ano, prohlížela jsem si ho velice pozorně, pátrala jsem v jeho tváři po nějakém náznaku něčeho, co bych mohla zařadit. Zcela očividně nebyl odsud, tmavší odstín pleti a taky jiný přízvuk mi byl naprosto cizí. V okolním světě se nevyznám, nevím, kde co je. Jinak bych asi dokázala docela lehce zařadit jeho národnost. Alespoň přibližně.
"Možná ti jsou ukradení, ale ty jim ukradený nejsi. Kdyby ses nechal pochopit a nechal bys někoho, aby mu na tobě začalo záležet, bylo by to jiné," pokrčila jsem rameny. Musel by na vlastní kůži pocítit přátelství a sounáležitost provázené pochopením a schopností odpouštět. Je to ale každého věc. "To možná tvrdíš ty, že tě to netrápí. Ale jak tedy vysvětlíš, že se ve vlčí podobě neumíš ovládat? Jsi divočejší než všichni lykantropové, které jsem dosud poznala. Neumíš se ovládat, neuvsžuješ racionálně... Pro to také existuje důvod," odpověděla jsem tak nějak apaticky a bez většího zájmu. Bylo to ale dost zajímavé. Vlk nad ním naprosto přebral kontrolu a to dnes úplněk rozhodně nebyl. Mohl si však tvrdit, že ho to netrápí, že jsou mu ostatní ukradení a že nikoho nepotřebuje. Jeho vlk může být samotář a všechny odhánět, ale stále je v něm ta lidská stránka, kterou vlk ovlivňuje. "Myslím, že ano, chápu," uznala jsem, ale dál to nerozváděla. Nad jeho druhou otázkou jsem se však zamyslela déle. Proč se na to ptá? Co tím sleduje? "To by záleželo hlavně na tobě. Musel bys je přijmout," odpověděla jsem nakonec a vyhnula se tak vlastně přímé odpovědi.'pravdou bylo, že bych umřela touhou se o to alespoň pokusit. S ním jsem se zase cítila živá a plná energie do života. Jen na chvíli, vzácnou sladkou chvíli, ale i to stačilo, aby mě navnadil na víc.

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Wed Sep 07, 2016 10:56 pm

Zjavne pochopila, že sa o tom viac nemienim baviť, pretože to ďalej nerozoberala. Skutočne bola tak chytrá, ako sa javila. Bol som však tomu rád, nemal som náladu na to, aby som počúval zbytočné otázky a snahy zo mňa dačo vytiahnuť. Bola by to neskutočne márna snaha a ja by som jej nakoniec dal dosť jasne najavo, že jej jednoducho nič nepoviem. U mňa sa jednoducho neoplatilo zabŕdať do tejto témy, nikdy. A tak to ešte aj na dlhú dobu zostane."To má od zízania len kúsok," pokrčil som plecami a povytiahol len jeden kútik úst do pokriveného úsmevu. Môj sarkazmus jej bol zjavne ukradnutý, ale to zas bolo ukradnuté mne. Používať ho budem tak či tak, to už by som potom proste nebol ja. Netušil som, čo chcela tým prezeraním dosiahnuť, ale nemala čo moc vyzistiť. Nie, že by som to dobre skrýval, ono len okrem tej temnoty vo mne nebolo čo nájsť.
"A o to složitejšie a ťažšie. V mojom živote by boli vzťahy len na príťaž," riekol som chladne a vecne. Bolo to však tak, na to som prišiel už dávno. Pri mojom štýle života a práci som jednoducho nemohol mať nejaký vzťah. Ten druhý by tým zbytočne trpel a hlavne pre mňa by taký niekto predstavoval značnú slabinu. A to som ja nestál, ďakujem pekne. Nemalo cenu si teda vytvárať nejaké priateľstvá alebo nedajbože romantický vzťah. To nehrozilo teda už vôbec, pre mňa boli ženy len na to jedno, na viac som ich nepotreboval. "Samozrejme," prikývol som súhlasne. "Pre môj život to tak bolo jednoducho výhodnejšie a praktickejšie. Ja a Vlk sme dve odlišné osobnosti. Je len na mne, kedy mu prenechám kontrolu, no on vie, čo robí a viem to aj ja. No vyhovuje mi to," ozrejmil som suchým tónom. Teda, aspoň vyhovovalo. Tušil som, že tu s tým budú problémy...Ale keď tak, budem chodiť niekam hlbšie. Takže nie, stále mi to tak vyhovuje. Vlk rozumel svojmu štýlu lovu viac, ako ja a ak bol besný stále, pri zabíjaní to bola len nesmierna výhoda. Vzájomne sa tak doplňujeme.
Vyhla sa otázke, to som pochopil hneď, pretože odpovedala nepriamo. "A kebyže hej, dokázala by si mi ich teda dať?" vrátil som sa tak späť k svojej otázke. Chcel som poznať jej odpoveď, aj keď som tak úplne netušil prečo to tak chcem vedieť. Možno preto, že keď to tak načala...Ale skôr asi len čistá zvedavosť. Nikto v živote ma totiž ešte takto nerozoberal a neanalyzoval.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Thu Sep 08, 2016 7:23 pm

Sama bych se s ním o své minulosti nebavila, takže by byla blbost po něm chtít, aby si mi začal vylévat své pošramocené srdíčko. Ano, docela by mě zajímalo, proč je takový, jaký je, proč se vlastně nesnaží při proměně vlkovo vedení potlačit, ale nutit ho do ničeho nebudu. Nakonec, je to jen další v řadě bytostí s tragickou minulostí. Nebyl by první ani poslední. "No ale není to zírání," pokrčila jsem jednoduše rameny s až odzbrojující lhostejností. Ať si myslí, že zírám, já vím svoje. Ale ano, zajímal mě, víc než to. Byla jsem na něj dost zvědavá a bylo to vidět. Ani jsem se nesnažila to schovat, proč taky? Byla to temnota, divokost, co jsem v něm viděla. Byl v tom až po uši ponořený a nebránil se tomu. Odvážné nebo taky dost hloupé.
"To nikdy nemůžeš říct úplně jistě," zavrtěla jsem jednoduše hlavou a odtrhla od něj pohled, abych se rozhlédla po okolním lese. Nějaká ta chvilka už uběhla, skrz listí sem prosvítala trocha světla a v dálce byl slyšet zpěv ptáků. Přidala bych se k nim, ale veselé písně už mi jsou pár let cizí. Nechtěla jsem se o tom s ním hádat, bylo mi nakonec úplně ukradené, co on si myslí. Jen jsem to zkonstatovala, stejně jako všechno ostatní. Bezvýrazným, téměř znuděným hlasem, v němž se ani zdaleka neodráželo mé rozpoložení. "Ano, jistě ti vyhovuje být postřelený," odvětila jsem beze stopy sarkasmu v tónu, ačkoliv to nutně muselo být tak myšleno. Ani můj výraz se nezměnil, tvářila jsem se pořád stejně apaticky, jen v očích se mi odrážel zájem a zvědavost. "Nakonec je to čistě tvůj a tvého vlka problém, dokud nezačneš zraňovat a zabíjet," dodala jsem s trhnutím rameny. Pak by měl seriózní problém s Almundrem, který bych mu ani trochu nezáviděla. Tímto se docela podobal člověku s roztříštěnou osobností, který neví, co je vlastně zač. Třeba je uvnitř podobně zmatený. Nebo je vlk tak silný, že se mu nemůže bránit, ale nepřizná si to. Zajímavá myšlenka. 
"Mohla bych to zkusit," odpověděla jsem prostě, když se zeptal znovu a vyžadoval přímou odpověď. Tak ji má mít. Opět ale ten bezvýrazný tón, jako kdyby na tom vůbec nezáleželo. A taky že v tu chvíli ne. Nemám jiné závazky, nemám téměř žádné povinnosti a nemám proč žít. Zároveň však taky nemám ani co ztratit a to může být velkou výhodou.

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Wed Sep 14, 2016 9:58 pm

2. Herný deň

"V mojom prípade to celkom isto povedať môžem," kývol som hlavou, no podobne ako ona, ďalej som to nerozvádzal. Nemohla to pochopiť, pokým by som jej nevysvetlil okolnosti okolo toho. No toto bolo jedno z mála stanovísk, ktorým som si bol nadmieru istý. Vzťahy by boli v mojom živote len navyše, zbytočná slabina, skrz ktorú by ma mohli iní ovládať. A ja som nikomu takú šancu nechcel dať, nikdy. Navyše, vzťahy sú vec, ktorá človeka vždy značne obmedzuje, pretože už nemyslí len na seba, ale aj na tých druhých. I preto som sa neviazal, nepotreboval som to, so svojím životom som bol, a aj som, nadmieru spokojný. Preto nejaké jej neznalé reči šli jedným uchom dnu a druhým von. Aspoň po tejto stránke.
Pokrčil som plecami a uchechtol sa. "Nebol by som, ak by som nemusel, rajkumari," odvetil som tichým chraplákom. To, ako som ju nazval, mi došlo až po istej chvíli. Už to bol značný čas, čo som naposledy vyslovil niečo hindsky. Príliš mi to totiž pripomínalo moju rannú minulosť a tej som sa veľmi rád s radosťou vyhýbal. Nechápal som teda, prečo mi to tak odrazu prišlo na um. Nehodlal som sa však tým hlbšie zapodievať. Navyše, istým spôsobom sa mi to oslovenie páčilo. Rozhodne bude zaujímavé ju tak volať. "Tak to zaručiť nemôžem," riekol som úprimne. Bol to fakt, nemalo cenu klamať. Vlastne som to pokladal len za otázku času, pokým prelejem niečiu krv. Dnešok toho bol značným ukazateľom. Vlastne som stále nechápal, ako to, že ju Vlk predsa len nezabil. Ešte nikdy sa nestalo, aby nezabil to, čo v jeho očiach bolo korisťou. "Ako?" vypadlo zo mňa odrazu. Netušil som, či tentoraz bude opäť vedieť, na čo narážam, ale nehodlal som to spresňovať. Buď jej to dojde alebo nie a tým pádom zostane otázka pre mňa len visieť vo vzduchu. Tuším by som bol radšej za tú druhú možnosť, nebol som si istý, či chcem vedieť, ako dokázala upokojiť Vlka. To totiž poukazovalo na nejakú možnú slabosť.
Len som prikývol, keď mi konečne zodpovedala moju otázku. Chvíľu bolo ticho a priestor okolo nás vyplňovali len okolné zvuky. Nakoniec som z vačku rifiel vytiahol cigaretu, ktorú som si dal do úst a z druhého zapaľovač, ktorým som si ju zapálil. Potiahol som a vzápätí vydýchol. Schoval som zapaľovač a opäť si potiahol. "Chceš to?" vydýchol som spoločne so slovami kúdol dymu a pozrel sa na ňu.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Thu Sep 15, 2016 8:19 pm

2. HERNÍ DEN

Povytáhla jsem tázavě obočí. "Jak jsi mě to oslovil?" zeptala jsem se. Nedokázala jsem to slovo nikam zařadit, v životě jsem neslyšela jiný jazyk než norštinu a angličtinu. Tohle pro mě bylo naprosto neznámén a neznělo to jako nic, co jsem doposud slýchala. V očích mi dokonce probleskla jiskřička zájmu a zvědavosti - přesně jako dřív. Za moment však opět pohasla, nevydržela ve mně příliš dlouho. Na to jsem byla moc pohlcená smutkem a momentálně i tak trochu šokem z toho všeho. No řekněte, že by to ve vás nic nezanechalo, kdyby po vás skočil obří vlk, málem vám roztrhal hrdlo, načež by přiběhl kentaur a postřelil vlka do ruky, který by se nakonec proměnil v tak pohledného muže. To, že byl pohledný, ale u mě nehrálo žádnou roli. O tohle jsem se nikdy nezajímala a jednala s každým stejně, ať už vypadal jakkoli.
"Ne, nemůžeš," potvrdila jsem. Ani nevím, proč jsem si tím byla tak jistá. Nejspíš asi proto, že jsem viděla, jaký je, když ho vlk plně ovládá. Viděla jsem tu divokou nespoutanost a krvelačnost v jeho vlčích očích. Bála jsem se jí a zároveň mě tolik fascinovala, byť jsem to sama ještě pořádně nevěděla. Koho ale nefascinuje svoboda a pocit volnosti? Kdo nikdy nezatoužil po možnosti dělat si, co chce? Který člověk si nikdy nepřál někoho zabít, zprovodit ze světa, navždy se ho zbavit? Já to neznala. Nic z toho. Nikdy jsem nebyla dál za hranicí a nepoznala nikoho zvenčí. Nezamilovala se, necítila svobodu a neměla šanci se sama rozhodnout podle toho, co sama chci. Odchodem matky se to však změnilo a já si to neuvědomovala. Rozhodla jsem se raději trpět.
Nad jeho otázkou jsem jen zmateně zamrkala. "Jak co?" zeptala jsem se na upřesnění. Nenapadlo mě, že by mohl narážet na to, jak se jeho Vlk zničehonic tak uklidnil. Sama jsem to nechápala a nedokázala bych říct, jak jsem to udělala. Vždyť jsem se o to ani nijak nesnažila. Prostě jsem přijala fakt, že zemřu. A ho to asi překvapilo? Ale já nevěděla, na co se ptá.
Sledovala jsem, jak vytahuje cigaretu a zapaluje si ji. Nikdy jsem to v puse neměla, smrdělo mi to a navíc jsem tomu ani nerozuměla. Proč to dělá? K čemu bych chtěla vdechovat smradlavý kouř do plic a zase je vydechovat? K čemu to je? Asi jsem se na něj v tu chvíli dívala nechápavě. Dost nechápavě. Ale tak jsem to prostě cítila. "Proč to děláte?" zajímala jsem se a nakrčila nos, když jsem ucítila tu povědomou vlezlou a štiplavou vůni či spíše smrad. V otázce zaznívalo upřímné nepochopení a nebylo pochyb o tom, že doopravdy nevím, k čemu cigarety jsou. "Neměl bys tady ale nic podpalovat, je moc velké teplo a les je suchý," varovala jsem ho ještě. Mrzelo by mě, kdyby zdejší dryády přišly o domov a své spřízněné stromy. A kentauři o svoji část lesa. Nebo taky fauni. "A řekneš mi své jméno?" Něco za něco. Odpověď za odpověď.

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Thu Sep 15, 2016 8:57 pm

2. Herný deň

"Rajkumari," hlesol som opäť hlbokým chraplákom. Stále sa mi to totiž trocha ťažšie prevalovalo cez jazyk, hoci som to povedal zcela spontánne, bez hocijakého hlbšieho premýšľania. Bol zvláštny pocit, použiť po dlhých rokoch hindčinu. Samozrejme, ako inokedy, tak aj teraz s ňou prišla pachuť rannej minulosti, ale tentoraz mi až tak nevadila. Možno preto, že som ju chcel opäť používať. Dávne spomienky som preto odohnal späť to kúta mojej temnej mysle a nechal ich tak, snažiac sa nespomínať. Kupodivu to nebolo tak ťažké, ako som si sprvu myslel.
Všimol som si občasné záblesky zvedavosti a záujmu v jej očiach, to vždy to boli len prchavé okamihy. Po chvíli ich totiž nahradila hlboká melanchólia a apatia. Nosila v sebe hlboko zakorenený smútok, to bolo jasné. Jej oči totiž jasne potvrdzovali tú vetu "Oči sú brána do duše." Po tejto stránke tak bola priehladná a čitateľná ako kniha. Dokonca ani pre mňa nebol problém vyzistiť jej pocity a to už bolo čo povedať, keďže moja empatia bola takmer nulová. No u nej to pre mňa nebol problém, pretože i tak tam bol zväčša len ten smútok. Celkom ma možno aj zaujímalo, čím je ten jej smútok podmienený, ale tak ako som ja nechcel rozoberať svoju minulosť, tak som sa nehodlal piplať v tej jej. Ak bude chcieť, povie mi ju keď tak sama. Dovtedy som sa nehodlal tým zapodievať, ani túto tému načínať.
Keď sa ma zmätene spýtala "ako čo?", len som pokrútil hlavou na znak toho, aby to nechala tak. Bez tak to zrejme nevedela ani ona a ja som to radšej ani vedieť nechcel. Pre teraz som si vybral nevedomosť Vlkovej potencionálnej slabiny. Predsa len, ťažko sa pripúšťalo po toľkých rokoch, že by niečo dokázalo skrotiť moju vlčiu stránku. Alebo skôr niekto a o to to bolo horšie a možno pre mňa aj desivejšie. Hlavne s prihliadnutím na fakt, že by tým nad istou mojou časťou mala akúsi moc. Bude teda lepšie to zatiaľ nepitvať a držať tak v nevedomosti aj ju, ak si to ešte neuvedomila. To bola na tom zatiaľ asi jediná výhoda. Zatiaľ...
Vedel som, že ma opäť sleduje, hoci trocha nechápavo. Ja som si však už zvykol, že nie každý chápe tomu nádhernému pocitu uvoľnenia, keď do seba vtiahnete dym a vzápätí ho vydýchnete. To som spravil aj teraz a užíval si pocit nikotínu prúdiaceho mi krvou. "Pretože je to okrem sexu jediná cesta, ako sa uvoľniť," odvetil som pokojne a prstom poklepal cigaretu nad väčším kameňom kúsok odo mňa, aby popol nepadal na trávu. Tým som jej dal najavo, že som si vedomý toho, kde sme a že musím byť opatrný. Skutočne som nemal v pláne nič podpaľovať, či už úmyselne alebo omylom. Veď les je aj mojím domovom, takže. "Poviem, ale najprv mi odpovedz," potiahol som z cigarety a otočil sa k nej, načo som sa jej pozrel zpriama do očí mojím zlatavým pohľadom. "Ako veľmi chceš to, aby som ti dovolil mi 'pomôcť?'" upresnil som svoju predošlú otázku, pričom som jej vydýchol dym do tváre.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayleigh

avatar

Aquarius Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 05. 09. 16
Age : 22

PříspěvekPředmět: Re: Les    Sun Sep 18, 2016 10:54 am

2. HERNÍ DEN


Zamyšleně jsem si skousla ret a nakrčila obočí. "Co to znamená? Co je to za jazyk?" zajímala jsem se. A nejen ze zvědavosti, ale taky protože jsem to prostě chtěla vědět, když už mě tak oslovil. Znělo to zvláštně, exoticky, cize. Z mého výrazu bylo jasné, že pokud mi to neřekne, budu naléhat tak dlouho, dokud to neudělá. I on nakonec vypadal hodně exoticky, nepodobal se zdejším obyvatelům. Jistě, schází se zde spousta bytostí z celého světa, to jsem alespoň tak nějak předpokládala, ale nikdy jsem nevěnovala moc pozornosti jejich odlišnostem a nezvyklostem.
Neodpověděl mi, když jsem se ho zeptala, co tím myslí, pouze zavrtěl hlavou. A tak jsem to nechala tak. Sice to ve mně stále hlodalo, ale pamatovala jsem na to, že ho nechi rozdráždit. Všechno hezky popořádku. Taky bych ale ráda věděla, co jsem v tu chvíli udělala, že se Vlk tak zničehonic uklidnil. Podruhé by to ale fungovat nemuselo, to jsem tušila. Mohl by se proti tomu naučit bránit a pak by mu už nic nestálo v cestě mezi jeho tesáky a mým hrdlem. Představa smrti jeho zuby mě však už tolik nestrašila, spíš mě nějak nepochopitelně uklidňovala.
Už jen ten dým mi smrděl, jak ho může vdechovat? Jak to, že se pokaždé nerozkašle? Mně se chtělo kašlat pokaždé, kdy jsem se ho nadechla. Jeho vysvětlení mě však poměrně zarazilo. Vím, co je to sex, ale pro mě to byl odjakživa jej prostředek, jak se dostat k dětem. Které stejně nechci. Takže pro mě ztrácel význam a nechápala jsem, jak ho někdo může provozovat jen tak pro zábavu. Což je způsobené mimo jiné také tím, že jsem ho nikdy nezkoušela. "Sex? Co je na sexu tak uvolňujícího?" zeptala jsem se ho snad ještě nechápavěji a zmateněji než předtím. Obočí mi přitom vyletělo vysoko do čela. V té chvíli mi ani nedocházelo, jak hloupě a nezkušeně to musí znít. Jako kdybych pomalu ani nevěděla, co to je a jak se to dělá. Věděla jsem to moc dobře, ale neměla jsem tušení o tom, že by to mohlo být vlastně příjemné. Alespoň, že si dával pozor, kam klepe popel z cigarety.
"Je mi to vlastně úplně jedno," pokrčila jsem upřímně lhostejně rameny. "Nemám co ztratit, nemám žádný cíl. Pokud budeš chtít, můžu to zkusit. Pokud ne, tak ne, neublíží mi to," doplnila jsem a bezvýrazně se mu dívala do očí. A přesně tak to bylo - záleželo to na něm, ne na mně. Pro mě by to znamenalo snad jen nějaké rozptýlení, odvedení pozornosti - tedy, pokud bych měla to štěstí. Kdyby nechtell, nic by se nezměnilo. Opět bych zase chodila po pobřeží a lese a zpívala moři a zvířatům. Nijak by se mě to nedotklo. Možná čekal, že odpovím, že to chci hrozně moc, že po ničem jiném mé srdce netouží a podobně, ale v tom případě jsem ho asi trochu zklamala. 

______________________________

PRAVÁ PODOBA: Kay byla ve své lidské podobě pouze v období novorozence a kojence, než ji její matka přinesla do vesnice. Dřív vesele zbarvená tyrkysová, zelená a modrá pírka v jejích vlasech i křídlech se zabarvila všechna do černé, snad jen jedno ve vlasech zůstalo mořsky modré s perletí, asi jako připomínka radosti a dobré nálady. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Asura

avatar

Sagittarius Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 08. 16
Age : 28

PříspěvekPředmět: Re: Les    Sun Sep 18, 2016 4:16 pm

2. Herný deň

Mimovoľne som si prešiel jazykom po spodnej pere, keď som sledoval, ako si do nej zahryzla. Zvraštil som obočie, keď som sa pristihol pri myšlienke, aké úžasné by bolo, kebyže sa jej doň môžem zakusnúť ja. "To je hindčina, matka bola Indka," pokrčil som ľahostajne plecami, vďačný, že moje myšlienky odtiahla iným smerom. Jej prvú otázku som elegantne odignoroval. Význam slova som jej však nemal v pláne hovoriť, ani kebyže by ho chcela zo mňa vytiahnuť mučením (o čom som pochyboval). Hoci vyzerala značne odhodlane to zo mňa vytiahnuť, mala smolu. Rozhodne nemala sebemenšiu šancu, bol som si istý, že nepoužije nič takého, čo by som neprežil. Bol som totiž zvyknutý na tvrdšie praktiky, než mi môže predviesť ona.
Pri jej otázke som sa značne zarazil a ešte viac ma šokovala jej absolútne nechápavosť, ktorá z nej vyžarovala. Ešte trocha a dosť možno by som sa aj zadrhol tým dymom, ktorý som práve vdychoval. Chvíľu som ho preto v sebe podržal, prekonávajúc tak šok a potom ho už pokojne vydýchol. "Vieš vôbec, čo je to sex?" odpovedal som jej na otázku otázkou s trochou sarkazmu. Dosť silne som totiž o tom pochyboval. Dobre, vyzerala pomerne nevinne, ale že by až tak? Zjavne by sa vyrovnala aj anjelikovi zo včerajška, nebyť toho smútku. Naivitu teda stratila už dávno. Takže zrejme zažila niečo, podľa všetkého úmrtie niekoho jej veľmi blízkeho, čo jej vzalo zmysel života. Zcela rozhodne totiž inak s odvrátenou stránkou života do kontaktu neprišla, za to by som dal ruku do ohňa.Nič iného ma teda nenapadalo, čo by spôsobovalo jej smútok. Bolo to najlogickejšie, hoci to boli čisto tézy. Podľa toho všetkého už tak nevytiahla päty odtiaľto a touto otázkou to zaklincovala úplne.
Prikývol som, spokojný s jej odpoveďou. Rozhodne nehrozila nejaká jej posadnutosť mojou osobou, ale to už mi bolo celkom jasné aj tak. "Dobre, platí," riekol som konečne a potiahol si, načo som cigaretu udusil o kameň. "Ty mi ukážeš svoj svet a ja ti ukážem niečo z toho svojho," vydýchol som pri tom dym z pľúc. S nejakou možnosťou mojej zmeny som od toho neočakával, pretože mi nemohla ponúknuť nič, o čo by som stál. Skôr som v tom videl len zdroj nejakého nového dlhodobejšieho druhu zábavy. Bude zaujímavé jej ukazovať tie slobodnejšie a zvrátenejšie veci, ktoré život dokáže ponúknuť. Bol som totižto nesmierne zvedavý, čo v nej môže byť. Možno nič takého, ale tomu som neveril. Rozhodne pod tou melancholickou fasádou sa skrýva niečo zaujímavého, len to vytiahnuť na povrch. V konečnom dôsledku som vlastne skôr ja hodlal zmeniť ju, než naopak.

______________________________
Pravá podoba: Vo svojom skutočnom zjave má navyše len pár čiernych špicatých uší, huňatý chvost a jasných žltých očí. Horšie je to s jeho premenou podobou. Na vlkolaka je pomerne veľký, no na jeho agilitách to nijako neuberá. Má hustú čiernu srsť, len okolo očí ju má tenších prúžkoch sfarbenú z neznámeho dôvodu na bielo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Les    

Návrat nahoru Goto down
 
Les
Návrat nahoru 
Strana 1 z 2Jdi na stránku : 1, 2  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Stjernetegn RPG :: Herní místa :: Okolí :: Les-
Přejdi na: