Písař Admin
Poèet pøíspìvkù : 109 Join date : 08. 08. 16
| Předmět: Vymysli pověst Thu Sep 01, 2016 6:28 pm | |
| A máme tu pro vás první neherní akci! Snad se zabavíte a zároveň nám také pomůže rozšířit informace o vesničce, díky čemuž bude zajímavější a realističtější. Jak už vám název napovídá, půjde o vymýšlení pověstí. Mohou se týkat přímo Stjernetegnu, ale mohou být i o lese a okolí. Vymyslet si můžete doopravdy cokoliv o bytostech, magických zvířatech, lidech... Nebudeme vás omezovat tématy a náměty, jen se snažte trošku držet při zemi a nevymýšlet nějaké příliš fantastické historky, jistě chápete, co tím chceme říct. Všichni, kdo se zúčastní, dostanou malou odměnu a poté vybereme jeden nebo dva výtvory, které oceníme ještě zvlášť. A pokud se nám budou líbit, použijeme je do našich reálií a samozřejmě uvedeme vaše jméno.
Své výtvory posílejte sem jako odpověď na téma. Zaslat jich můžete i víc, pokud chcete. Snad se vám bude akce líbit a budete se chtít zúčastnit R&M | |
|
Nyënne
Poèet pøíspìvkù : 7 Join date : 15. 09. 16 Age : 25
| Předmět: Re: Vymysli pověst Thu Sep 15, 2016 7:07 pm | |
| Starým hřbitovem, jehož zářná sláva již dávno pohasla, se jako hladová bestie proháněla melancholická symfonie bolesti a strachu. Ozvěny dávno mrtvých se mísily se vzdálenými nářky těch, co se brzy v mrtvé obrátí. Těch, kteří zapalují svíčky v oknech, aby si připoměli své nejbližší tímto prostým gestem. Vítr kvílel skrz náhrobky, brána hřbitova obalená rzí třískala do rytmu taktů, které vnímal jen ten, kdo se pečlivě zaposlouchal. Přilehlé stromy se sápaly svými větvemi po rozpadlých zdech v touze vymanit se z tohoto vězení. Okolí osvětloval jen úzký srpek měsíce a několik svíček, jejichž vosk se slepil s náhrobními kameny zaražených do měkké zeminy. Seděl tu už hodinu a vzpomínal. Upřeně zíral na portrét ženy ve zlatém medailonku, který ležel v jeho levé dlani. Nádherná tmavovláska, spíše děvče než žena. Stiskl jej a kožené rukavice na rukou zavrzaly v odpověď. Na tomto místě šlo přijít opravdu o vše. Zbyly jen vzpomínky a i ty časem vyblednou, ztratí se v dálce. Zbyde z nich jen sen. Vstal a došel pomalu ke starému stromu, jehož letokruhy čítaly už aspoň sto let. Tak dávná doba. Tolik ztraceného času. Jeho boty čvachtaly hlasitě blátem, ale byl si jistý, že má ještě čas. Nepamatoval si, kdy sem přišel, jestli vůbec přišel, ale byla to dost dlouhá doba, aby ho zde dokázalo překvapit už máloco. Věděl, co dělá. Jeho kloboukem zastíněnou tvář osvítila jedna ze svíček a odhalila obvaz nasáklý krví v místě, kde bývá ucho. V očích měl muž bolest, chlad, smrt… ale hlavně únavu. Únavu a smíření. Vytáhl medailon z kapsy a sundal si rukavici. Vložil jej do ní, jako do nějakého ochranného pouzdra. Z náprsní kapsičky na vestě vytáhl minci, něco co vypadalo jako starý zub a uschlý žlutý kvítek v malém skleněném flakonku. Všechen tento osobní majetek položil na hrob, u něhož poklekl, až kolena na protest zakřupala. Na zápěstí se mu zablýskal zvláštní kovový mechanismus, který byl předtím rukavicí skryt. Zakřesal ozubeným kolečkem na zařízení a z předního otvoru v mechanismu vyšel slabý plamínek. Jako by snad určoval délku jeho života, tak slabý byl, tolik se chvěl na třesoucí se paži. Zdál se býti s výsledkem spokojen.
***
Druhého dne časně z rána nalezli vesničané tělo spočívající vedle hrobu. Zdálo se, jako by snil, jako by jen na chvíli zavřel oči a nechal se vtáhnout do říše divů, jakou mu nabídl spánek. Jen někteří věděli, jen někteří znali jeho jméno a strastiplný osud. Anděl zamilovaný do člověka. Vílí život je pomíjivý, příliš křehký. Ta dívka byla jeho vyvolená a on? Zamilovaný blázen, který čekal mnoho let, až bude moci spočinout vedle své drahé. Jak v životě, tak ve smrti. Bílá pírka vznášející se nad hřbitovem zůstaly vzpomínkou, že je anděl ochoten ztratit křídla pro svou lásku. A spolu s ní i svůj život. | |
|