Písečná pláž

Admin Poèet pøíspìvkù : 109 Join date : 08. 08. 16

I tady máme kousek písečné pláže, ovšem nenechte se zmást, nerostou na ní palmy, ve vodě neplavou žraloci a písek nebývá ani zdaleka tolik rozpálený jako na klasické pláži. Není moc dlouhá a postupně pak přechází v kamenité útesy, ale pro potřeby obyvatel vesnice bohatě stačí. Voda je u břehu mělká a průzračná, takže vidíte každý kamínek nebo mušličku a abyste došli do větší hloubky, musíte ujít alespoň deset metrů. Písek je povětšinou čistý, je v něm málo kamínků a vždy má díky magické ochraně ideální teplotu. Vlny obvykle nebývají moc velké, to jen při případné bouřce. Hned ze začátku pláže vede do moře dlouhé molo ze dřeva, k němuž jsou přivázány malé loďky rybářů, ale také loďky k zapůjčení. Ryb je ve vodě hojně a jelikož je přitahuje magie, může se stát, že místo aby odplavaly zděšeně pryč, připlavou k vám a začnou vám oždibovat nohy.

Předmět: Re: Písečná pláž Tue Aug 30, 2016 8:03 pm

Neměla jsem ponětí, proč mě to sem tak táhne a proč tak toužím po tom jít zrovna sem. Trmácela jsem se z Osla celou tu cestu a kvůli čemu? Nějakýmu fjordu? Na zádech jsem si nesla krosnu se zbývajícími penězi, pár kusy oblečení a nejnutnějšími věcmi. Už mě unavovalo šlapat a nikam se nedostávat. Otráveně jsem ale šla dál, protože mě to pořád táhlo. Že by ta divná stará magie, o které mi říkala kdysi matka? Beztak to byly jenom pohádky na dobrou noc, abych už mlčela a poslušně spala.

Jenže ono ne. Velice brzy jsem spatřila uprostřed fjordu úplně dole vesničku. Tak sem mám jít? A proč jako? Taková dálka a jenom kvůli vesnici? Pár kroků ale stačilo k tomu, abych oněměla. Naprosto. Zničehonic mi ze zad spadla krosna, na čele mě zašimralo a ven z kalhot vylezl můj ocas. Výborně, co když mě takhle někdo teď jako uvidí? A nemohla jsem se proměnit zpátky. Rohy mi zůstaly na hlavě a i kožnatá černá křídla mi pořád trčela ze zad. Proč ne, že jo. Kdokoliv z normálních lidí by mě teď uviděl, asi by s křikem zdrhl pryč. Boží. Vzala jsem batoh do ruky a vzlétla. Když už mě mají vidět, tak ať je to správně epický. Díky tomu jsem byla na pobřeží během chvilky. Ocitla jsem se na písečné pláži a značně se oteplilo. Shodila jsem ze sebe mikinu, která byla stejnak roztržená (dík, křídla!), a zůstala tam stát jenom v tílku s odhalenými zády. Inteligentně jsem si ho totiž vybrala, kdybych potřebovala rychle zmizet a potřebovala letět. No a nechtěla si přitom zničit oblečení. To otravný slunko mě ani nenechalo se pořádně rozhlédnout. A tak jsem si prostě sedla na zem, vytáhla z krosny flašku s vodou a napila se. Byl nezvyk mít zase ocas a dávat si bacha, abych si ho nepřisedla. Jo, bolí to, než se někdo zeptá. No ale co teď? Mám jít do té vesnice se zeptat, co se tu jako děje, nebo co?

Admin Poèet pøíspìvkù : 109 Join date : 08. 08. 16

Almundr už bral hlídání fjordu skoro jako povinnost. Tedy, fjord moc nepotřeboval hlídat, magická hranice to zvládala docela hravě, ale popisné cedule, kamže se to nováčci dostali a kudy mají do vesnice zde ještě nebyly. Tudíž bylo zapotřebí alespoň jednou denně projít hranice, pláž a místa, kde by se nový příchozí mohli ocitnout. Proto si na záda hodil svůj luk s toulcem, snad jenom tak pro jistotu a vyrazil. Kentauří část proběhl poměrně hladce, byla jako vždycky klidná, tak jak ji měl rád. Altánek vzal velkým obloukem, neměl zrovna náladu na cicmající se puberťáky, kteří przní to skoro až posvátné místo. Les pro něj byl tak důvěrně známý, že přesně věděl, kam může šlápnout, aby se mu kopyto nezabořilo do bažiny a taky kterým místům se má vyhýbat, aby nerušil lesní tvory, kteří nacházeli na tomhle kouzelném místě domov. Nakonec vyběhl z lesa, na straně u pobřeží. Zastavil se na jedné z menší skal, snad aby se mohl rozhlédnout. Nestávalo se často, že by nějaký nováček dorazil až na pláž a tak ani tak nekoukal po nových tvářích jako po těch starých, na které měl svůj vlastní názor.
Zaujala ho však tečka dole na pláži. Konkrétně tečka s kožnatým křídly. Žeby? Rozeběhl se tedy tím směrem. A nechte mě podotknout, že když se kentaur rozeběhne proti vám, může to být nepříjemný pocit. Během pár sekund se mu namísto do trávy bořila kopyta do písku a on stál jenom pár metrů od té succuby. Mlčel však. Neřekl ani slovo, jako kdyby z reakce té dívky chtěl zjistit jak se k ní má chovat. Se sucubbami nebylo radno si zahrávat a on to věděl. Proto mlčel, jeho pohled však byl upřený na něj.

Předmět: Re: Písečná pláž Tue Aug 30, 2016 8:40 pm

Jasně, že jsem slyšela dusot kopyt. To bych musela být úplně hluchá, abych to neslyšela. Bleskově jsem se otočila a máchla oběma páry křídel, abych se vznesla kus do vzduchu. Změřila jsem si kentaura pohledem a povytáhla obočí. Máti říkala, že existují i další, ale kentaura nevidíte každej den. Teda, tady možná že i jo, ale jinde ne. Naklonila jsem hlavu na stranu a skryla veškeré překvapení, načež jsem jednoduše nasadila úsměv.

„Takže je to pravda,” zkonstatovala jsem a klesla zase zpět na zem. Zajímavé, velice zajímavé. Nepokračovala jsem však dál, neřekla jsem mu, co má být údajně pravda, jenom jsem si ho prohlížela. Nikdy jsem matce tak docela nevěřila, vykládala o všech možných neuvěřitelných bytostech - vodních vílách, mořských pannách, dokonce i dračích lidech a kočkodlacích. Jasně, sama nejsem tak úplně normální, ale o succubách se zrovna moc pohádek nenapsalo, co? Člověk mnohem snadněji uvěří v existenci démona z pekla než v existenci víly.

„Smím se zeptat, kdo jste?” oslovila jsem ho a vložila do svých slov velkou dávku zvědavosti a zaujetí. „A můžete mi říct, kde to jsem?” otázala jsem se dál a přeskočila pohledem z jeho velkého koňského těla na pláž. Zvláštní. Ani se nezdál být příliš překvapený, že mě vidí. Pche.

Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 30. 08. 16 Age : 34

Kráčal som po menšom chodníčku, ktorý viedol k pobrežiu. Nechápal som, v akej prdeli sveta som sa to ocitol, ale niečo ma tiahlo ďalej a tak som poslušne kráčal. Navyše, nemal som na výber, späť som sa vrátiť nemohol. Lepšie prdel sveta ako voňať fialky zo spoda. To by ma isto čakalo, kebyže sa vrátim späť do New Yorku. Buď by ma dostala mafia, za to, že som neohlásene zdrhol alebo by ma chytil niekto v mojej druhej podobe. A kebyže idem niekam inam...No, musel by som sa stále sťahovať, aby ma mafia nedostala.
Preto som radšej upustil od podráždeného frflania na toto miesto a radšej sa snažil dúfať, že to má nejaký zmysel. Nemusel som na odpoveď čakať dlho, vesmír sa zrejme nado mnou zľutoval. Hneď ako som vkročil na pláž som zacítil, ako mi narástli uši ma hlave a huňatý chvost sa mi predral cez rifle. Na chvíľu som si pomyslel, že sa premením úplne, ale nestalo sa. Zostali mi len tie uši a chvost. Otrávene som si povzdychol. Netušil som, čo je to za mágiu, ale nepáčilo sa mi to. Radšej som sa mohol premeniť úplne, než zostať len v takejto medziforme. Ak ma takto niekto uvidí, tak z toho bude riadny problém.
Možno by som mohol žiť ako vlkolak stále, napadlo ma mimovoľne, no moju myšlienku prerušil pohľad na dve zvláštnosti. A to na kentaura a niečo, čo vyzeralo ako dajaká démonka. Vďaka môjmu sluchu som počul veľmi dobre, čo démonka hovorila. Zastavil som sa a zatiaľ si ich len z diaľky prezeral. Nemal som v pláne a ani záujem sa k nim nejako pripájať.

Admin Poèet pøíspìvkù : 109 Join date : 08. 08. 16

Jakmile se Almundr k bělovlasé dívce přiblížil, vzlétla do vzduchu. Už jenom z toho se dalo usoudit, že je dobře obeznámená s tím, co je zač a k čemu jí její prostředky jsou. Její další reakce ho v téhle domněnce utvrdila, její slova jasně naznačovala, že nějaké ponětí o kouzelných bytostech má. To jej značně těšilo, protože si tak mohl ušetřit tu přednášku o tom co je vlastně za bytost a tyhlencty nesmysly. Nesnášel to, opakoval to už několik desítek let dokola, jak by z toho člověk potom neměl být mrzutý?
Když se dívka zase snese na zem, trošku k ní skloní hlavu, aby se jí i nadále mohl dívat do tváře. Po jejích slovech následuje krátká odmlka, kterou pak prolomí jeho nízký, hrubý hlas.
"Jmenuji se Almundr a jsem kentaur. Což předpokládám víš, stejně tak jako víš co za bytost jsi ty." V jeho větě jako kdyby byla otázka, ačkoliv tak formulovaná nebyla, kterou doplňovalo tázavě zvednuté, husté obočí.
"Jsi na území vesnice Stjernetegn. Je chráněná magickou hranicí, proto ses při jejím překročení, jak sis jistě všimla, proměnila do své pravé podoby, succubo. Dokud budeš uvnitř hranice, nebudeš moct na sebe vzít jinou podobu než tu pravou." Almundrova slova zní až možná trochu povýšenecky. K succubám choval tak trochu odpor. Ty se kterými se kdysi setkal byly pěkné potvory, ve vesnici však zatím naštěstí nebyla žádná. Což se teď ovšem mělo změnit.
Za tu dobu, co chodil Almundr sám po lese, i v temné části si vytříbil sluch, který teď byl mnohem citlivější, něž kdy předtím. Proto zaslechl cosi kousek dál. Snad až reflexivně během sekundy vytáhl šíp z toulce, napnul jej na tětivu a otočil se tím směrem, kde stál Asura. Mířil přesně na něj, ale i kdyby vystřelil, trefit by se nemohl, přeci jenom byl moc daleko. Tětiva byla dál napnutá a on upíral pohled tím směrem, jako kdyby chtěl toho tvora přimět přijít blíž, nebo úplně utéct. Jako kdyby mu dával možnost odpovědět, než opravdu vystřelí.

Předmět: Re: Písečná pláž Tue Aug 30, 2016 10:08 pm

Jasně, že to vím, jak bych to mohla nevědět? pomyslela jsem si trochu přezíravě a pročísla si vlasy. No, aspoň ze mě nedělá debila a nemyslí si, že jsem úplně pitomá. Dost na tom, že jsem byla donucena se sem dohrabat, a ještě by mě měli za blbku.

„Jo, to teda vím,” přikývla jsem. Jinak bych byla totálně slepá, dodala jsem v duchu. Kdo by si nevšiml, že mu najednou narostly dva páry křídel, rohy a ocas? Ne že by na mě máti nebyla pyšná, to zase jo, vyprávěla mi, jak byla nadšená, když jsem se poprvé proměnila, a dokonce se dvěma páry křídel, ale nedokázala jsem si představit, že bych neznala pravdu o tom, co jsem vlastně zač. Ale jak to tak vypadalo, přišlo sem víc takových, jako jsem já nebo on, jenže ti nevěděli, kdo jsou. Pff, nechtěla bych. Musí být divný žít jako člověk a pak dojít sem a najednou se proměnit. Chtěla bych někdy vidět někoho, kdo o tom nemá ponětí, a narostou mu třeba křídla. Chudáček vyděšený.

„Fajn, chápu, kentaure,” odvětila jsem a úsměv mi z tváře zmizel. S kým jako mluví, že mě oslovuje takhle? A ještě takovým tónem? Jako kdyby byl něco víc než já. Beztak to bylo kvůli tomu, co jsem zač. Ani bych se nedivila. Co jsem si vyslechla, succuby mají dost zajímavou pověst. Heheh. Ne že by mi to úplně vadilo. Alespoň ví, že si maj dávat bacha. „Jinak mám dokonce jméno - Rune,” dodala jsem s ušklíbla se. Jenže ten kentaur, fajn fajn, Almundr, se prostě otočil někam úplně jinam a namířil šípem na nějakýho chlapa kus od nás. Pěknýho chlapa, aspoň co jsem na tu vzdálenost viděla. Samolibě jsem se pousmála a sledovala. Třeba uteče. Anebo přijde... Druhá možnost zněla značně lépe. Ale to by ho tady ten bláznivej kůň nesměl zastřelit.

„To jako na všechny takhle vyskakujete? Nebo míříte hned šípem?” zajímala jsem se, ale tentokrát to znělo spíš až znuděně a otráveně. Tenhle mě fakt nezajímá. Něco úplně jinýho ale byl ten neznámej. Ten vypadal dost dobře.

Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 30. 08. 16 Age : 34

Uši som mal nastražené smerom k nim. Každé jedno slovo som počul jasne a zreteľne, vďaka týmto ušiam to šlo značne lepšie ako normálne. Aspoň nejaká výhoda, nemusel som sa meniť úplne, aby som čistejšie počul na takú diaľku. Ako som vyrozumel, kentaur sa volal Almundr a démonka bola succuba. To mi niečo vzdialene pripromínalo, na dačo som si spomínal. Succuby tuším boli dačo ako démonky, takže som si myslel prakticky dobre. Boli nebezpečné, ale to v konečnom dôsledku aj ja.
Vraj sme sa nachádzali na nejakom mieste menom Stjernetegn, ktoré bolo prakticky vytvorené pre tvory ako mi. Viac už som nestihol vnímať, pretože v tej chvíli sa kentaur otočil mojím smerom aj s napnutým šípom. Vedel som, že z tej diaľky by pre mňa nebol problém sa tomu vyhnúť, ale inštinkt v tomto prípade zaúradoval skôr ako čokoľvek iné. Bolo to náhle ohrozenie mojej osoby, takže som sa v mžiku premenil do svojej vlčej podoby. Miesto mňa sa tak na mojom mieste objavil veľký čierny vlkolak s bielymi pásikmi okolo očí. Postavil som sa na všetky štyri a s ušami pritlačenými k hlave som vyceril zuby a varovne zavrčal.
Bol som pripravený hocikedy vyštartovať a zaútočiť, ak by mi dal ten kentaur čo i len sebemenší náznak ďalšieho ohrozenia. Zašvihal som chvostom a pozorne sledoval každý Almundrov pohyb. Cítil som svoju vlčiu stránku, ako sa snazí prebrať kontrolu, ale tvrdo som ju zatlačil. Kebyže ju nechám prevziať nadvládu, nedopadlo by to vôbec dobre. Nechcel som hneď zozačiatku prelievať krv.

Poèet pøíspìvkù : 23 Join date : 25. 08. 16 Age : 32

"Hannes!" kričala som po bratovi, ktorý kamsi utekal. Nechoď odo mňa preč. Nechcem tu ostať sama...
Hans zastavil, no nebolo to kvôli mne. Keď som zastala pri ňom, všimla som si dôvod. Lykantrop, kentaur a sucuba. Striaslo ma od strachu. Chytila som brata za ruku a neplánovala sa ho pustiť. Čo tu vlastne robíme? Prečo nás otec zaviedol sem a nechal sa napadnúť fenrirmi? Prečo neutekal s nami?
"Rikke, pusti ma," riekol rýchlo môj starší brat a ja som ho pustila. Som faun... FAUN! Bola som z toho úplne mimo.
A prečo toho vie Hannes viac ako ja? Už zasa... A prečo je on lykantrop a ja faun? Bolo toho toľko veľa, čo som chcela vedieť. No i tak mi to Hans nechcel povedať. Smutne som vzdychla a posadila sa do piesku. Bolo príjemné ich pozorovať, ale je nepríjemné byť faunom. Prečo mi to je nepríjemné? Asi si budem musieť zvyknúť. Ako to, že sú všetci takí pokojní? Aspoň na oko. A ja si tentokrát nedokážem udržať chladnú hlavu. Len kamennú tvár.
Chcela som vedieť o čom sa rozprávajú. Ten druhý lykantrop to zjavne vedel, no ja stále nie. Možno to vie aj braček. Nič to. S tým už asi nič neurobím.
Postavila som sa z piesku smerovala bližšie k nim, aby som toho viac zachytila. Mimovoľne som si nahmatala srnčie uši.
"Rikke!" zasyčal nahlas brat.
"Nemusíš ma ochraňovať, Hannes," zašepkala som. Musel to počuť. Je predsa napoly vlk.

Admin Poèet pøíspìvkù : 109 Join date : 08. 08. 16

To že mu succuba sdělí její ctěné jméno ho očividně netankuje. Almundr není zrovna přátelský typ. Je to starý kentaur, něco už si zažil a proto cítil jakési oprávnění k tomu, aby se k ostatním choval povýšeně. Né že by to oprávnění neměl. Nebýt jeho a jeho dcery, tohle místo by nejspíš vůbec nemuselo exxistovat v takové podobě v jaké je dnes.
Možná by Rune ještě něco řekl, zaslechne však potom toho přicházejícího lykantropa a automaticky se otočí, v ruce připravený šíp na napnuté tětivě, aby mohl během okamžiku vystřelit, ačkoliv to neměl v plánu. Pohled upíral směrem k vlkodlakovi, na Rune však stihl hodit výhružný pohled, po jejích slovech. Né že by ho ranila, či urazila, neměl však prostořeké lidi rád, obvzlášť ne ty, co si hráli na chytráky. Jeho plnou pozornost však měl vlkodlak. Když viděl, jak se proměnil do vlčí podoby, jenom mírně zakroutil hlavou. Ach bože, další takový..
"Lykantrope, laskavě si uvědom, že jsi na tomhle území hostem. Nemáš jediné právo na mě vrčet, nebo mi podobně vyhrožovat. Bohužel mi nedáváš na výběr, ale luk nestáhnu do té doby, než se neproměníš zpátky. Takže pokud nechceš skončit s šípem v zadnici, udělej jak říkám." Almundr zněl velice podrážděně. Nemůžeme se mu však divit. Má na to právo a jistě by mu nedělalo problém být v mžiku v dostatečné vzdálenosti aby vlkodlaka zasáhl.

Předmět: Re: Písečná pláž Tue Aug 30, 2016 11:16 pm

Tak to si snad dělá píp. Nafoukanec jeden. By mě mohlo. Ještě bych se mu tady měla začít klanět, ne? Choval se, jak kdyby mu to tady patřilo. No, akorát že ono mu to tady fakt technicky vzato patřilo. Ne že bych to věděla, touhle informací se mi ještě nestihl pochlubit. Byl moc zaměstnaný mířením na sexy lykantropa, co se tu objevil těsně po mně. Asi kdyby ten chlap nevypadal tak, jak vypadá, byl by mi ukradenej, ale sexy chlap je holt vzácný zboží už dneska. Navíc ani nevypadal jako Seveřan, jaké milé překvapení.

„Pane bože, tak ty mu hodláš vyčítat, že na tebe vrčí? Nebyls to ty, kdo se na něho vytasil s lukem? Taky bys mohl skončit s rohem v zadnici,” probodla jsem toho kentaura očima a vznesla se opět kousek do vzduchu. Ne že by ochraňování nevinných byla běžná náplň mého dne, ale tohle mě vytočilo. Ten lykantrop nic neprovedl, jenom přišel a díval se, ale ne, ono se to tady pánovi starému kentaurovi nelíbilo. Kam jsem se to jenom dostala. Už jsem ani neřešila to, že jsem mu začala tykat. Ať se jde bodnout, fakt, s takovým přístupem. Ono se asi moc nevyplatí si hned dělat nepřátele, ale co už s tím. „Asi bys taky nebyl moc nadšenej, kdybys někam přišel a oni tě přivítali šípem na tětivě, hmm?” přisadila jsem si ještě. Nějak jsem neřešila, že je o dost starší než já a že by si asi proto zasloužil nějakou úctu, ale doteď se choval jak povýšenej fakan, co toho ví o trochu víc než my. No a co? Tak ví, co je tohle místo zač, my si to taky můžem zjistit.

A aby toho nebylo málo, objevila se další holka s klukem. Narostly jí parohy a srnčí nohy a ten druhej vypadal taky jako lykantrop. Obludárium, boží.

„Být váma, asi se radši zdekuju, nebo na vás tady ten vytasí svůj luk,” poradila jsem jim a protočila oči. Bylo nad slunce jasný, že mě Almundr irituje. Ještě bych ho i brala, i po tom, co na toho sexy vlčka vytáhl luk, ale ne po tom, co teď vypustil z té své koňské tlamy. Máchla jsem křídly a stála před těmi dvěma. „Jsem Rune, mimochodem. Asi bude lepší ty dva nechat, ať si to spolu vyřídí. Prý jsme v nějakým Stjernetegnu, kde žijí nadpřirozený bytosti,” pokrčila jsem rameny, jako kdyby to bylo úplně normální. Tak nějak jsem se rozhodla kentaura ignorovat. Nestavěla jsem se mezi něho a Sexy vlčka, jak jsem si ho pro sebe pojmenovala, dokud se nedozvím jeho jméno, a radši se chopila příležitosti potkat někoho dalšího, pokud možno normálního. „Zlato, neboj se, na rohy si zvykneš, teda u tebe spíš na parohy. Buď ráda, že nemáš ocas,” mávla jsem demonstrativně s ocasem a široce se na ni přátelsky usmála. Možná nebyl dobrý nápad ty dva ignorovat, ale tahle holčina vypadala poměrně dost otřeseně z toho, že se proměnila. Přesně ten případ bytosti, nad kterým jsem před chvilkou přemýšlela. Nevědět, že jsem succuba, asi bych se při proměně pěkně vyděsila.

Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 30. 08. 16 Age : 34

Stále som zostával prikrčený a divoko som švihal chvostom zo strany na stranu. Jeho slová ma neskutočne vytáčali. Choval sa, akoby tu bol pánom sveta, čo možno bola aj pravda, ale v žiadnom prípade tu zo mňa nebude robiť debila. Tak on na mňa vytasí bezdôvodne luk ale ja som ten, čo nemá právo sa brániť? To kde žijeme? Toto by si nedovolil spraviť ani mafián a to je čo povedať.
Nebudem popierať, že som mal neskutočnú chuť pustiť tú skutočnú beštiu v sebe z reťaze. Cítil som, ako sa ten vlčí démon vo mne tejto myšlienke zaradoval. Videl som zasvietiť krvavo červené oči v okolnej temnote, nasledované šialeným vlčím úsmevom. Pohrával som si s myšlienkou, že otvorím tie mreže, za ktorými ho držím, ale nakoniec som z tej myšlienky upustil. Veľký podiel na tom mala prítomnosť ďalších osôb a fakt, že i succuba, ktorá sa volala Rune, to videla podobne šialene ako ja.
Párkrát som sa zhlboka nadýchol a vydýchol. Neveril som, že som sa udržal pod kontrolou, no na druhú stranu to bola možno len otázka času, kým vybuchnem. Vlastne, nie možno, ale zcela určite. Bude stačiť jedna ďalšia blbá poznámka toho senilného kentaura a fakt za seba neručím.
Premenil som sa späť a uprel na Almundra chladný pohľad žltých vlčích očí. "Ty zas nemáš jediné právo ohrozovať moju osobu bez jediného dôvodu. Inak by sa to mohlo nepekne zvrtnúť a ty predsa nechceš skončiť s rozsápanou fasádou. Preto rob, ako ti hovorím a neprovokuj ma," oplatil som mu podobnou mincou a nezabudol som do svojho hlasu pridať nemalú dávku jedovatosti. Neprešiel som však takú diaľku, aby som sa miesto mafie nechal ohrozovať nejakým starým napol-koňom. Nie, pokiaľ to ja sám neuznám za vhodné a nebudem si o to nejakým spôsobom sám vedome koledovať.

Poèet pøíspìvkù : 23 Join date : 25. 08. 16 Age : 32

Chvíľu sme obaja pozorovali výjav pred nami, no keď kentaur namieril šíp na lykantropa, nasucho som prehltla. Prečo tu na každého bezdôvodne mieri?
"Tobe!" zakričal Hans skôr ako succuba stihla pred nami pristáť. Urobila som neistý krok vzad. Ešte stále som bola vystrašená.
"Echm... Ďakujem za radu," usmiala som sa neisto a stále pozorne sledovala stvorenie predo mnou. Keby chcela útočiť, nebola by taká milá, že? Možno... Nie, príliš si nahováram. Prečo by na mňa mali útočiť, keď som taká ako oni. V podstate.
"Ahoj, Rune. Ja som Rikke," predstavila som sa tiež. Bolo by nezdvorilé nepovedať svoje meno, keď sa ona už predstavila. "Dúfajme, že sa nestane nič hrozné. Toho lykantropa by bola škoda," uškrnula som sa. Bol dosť pekný.
Už som sa cítila trochu menej ohrozene. Kým tu stojí ona, zjavne sa nebudem musieť báť, že ma ten kentaur zastrelí. On a Rune si svoje asi už vyriešili.
Keď padla zmienka o jej parohoch, vytrhla ju Rune zo zamyslenia. "Pevne v to verím. Ty si si už asi zvykla, čo?" opýtala som sa a prezrela si ju. Ona má dva páry krídel. Nezvyčajné. Teda aspoň myslím. "Chvost... počkať, srnky majú chvost, však?" opýtala som sa neisto a rukami sa opatrne dotkla malého chvostíka nad zadkom. "Úžasné, fakt úžasné. Snáď sa už poznám dostatočne dobre nato, aby ma dnes už nič neprekvapilo," povedala som skôr pre seba než Rune a Hannesovi, ktorý teraz všetko pre istotu ignoroval a sledoval tých dvoch a čakal, čo sa bude diať ďalej.
"Rune?" ozvala som sa neisto. "Ako dlho vieš o tom, že si succuba?" spýtala som sa. Snáď som nespravila nič zlé.

Admin Poèet pøíspìvkù : 109 Join date : 08. 08. 16

Pravdou bylo, že pokud ve vesnici byl někdo, kdo byl nejvýše postaven, někdo, kdo to tady měl pod palcem a před kým by se teoreticky měli klanět, byl to právě Almundr. Tenhle fakt však vynechala tak bylo poměrně logické jak reagovali. Už si zvykl, že ho lidé nemají rádi. On to nepotřeboval, stačilo mu, když ho respektovali a to většina bytostí dělala.
Succubu úspěšně ignoroval. Succuby opravdu neměl rád, byl schopný s nimi koexistovat, ale kamarádit se s nimi zřejmě nebude. To ostatně s nikým. Almundr neměl přátele, pouze staré známé a ty, které mýval rád mu vzali fenrirové. A tahle malá prostořeká succuba pro něj nebyla ničím jiným než dalším nováčkem, dalším nevychovaným děckem, které nemá nejmenší ponětí, jak velké štěstí má, že tady může být. Kdyby jen neměl jakousi nepsanou povinnost je dovést do vesnice, zřejmě by to už zabalil.
Pozoroval Asura jak se mění zpátky do pravé podoby a jakmile viděl, že je plně přeměněn, stáhl luk a šíp schoval zpátky do toulce na zádech. Ruce svěsil volně kolem těla a i po slovech toho lykantropa zůstával ledově klidný. Tyhle výhrůžky na něj neměli pražádný efekt. Přeci jenom, silnějšího a mocnějšího tvora nežli Almundra byste na fjordu těžko hledali.
"Ale který slušný lykantrop poslouchá cizí rozhovory? Navíc jsi vstoupil na mé území, byla by slušnost přijít. Nehodlám tady řešit tvé ukřivděné srdíčko, lykantrope, mám důležitější věci na práci." Očividně ho to vůbec netankovalo. I tak ale z jeho hlasu, z jeho postoje, z jeho postavení však šlo cosi majestátního, co v každém vyvolávalo přirozený respekt.
"Ach, dva lykantropové v jednom dni?" Zakroutil hlavou, když konečně strhl svou pozornost k sourozencům, kteří se k nim stihli připojit. Samozřejmě slyšel všechno to jejich remcání, ale nevěnoval tomu žádnou pozornost. Povrchní krása pro něj byla jenom jakýsi přežitek. Se svým věkem a zkušenostmi věděl, že největší krása se skrývá v jizvách, které vypráví příběhy. Ale jak by to ta mláďata mohla vědět?
"Teď když dovolíte.. Jak už vám succuba řekla, nacházíte se na území vesnice Stjernetegn, která je chráněná magickou hranicí, která vás po jejím překročením donutí proměnit se do vaší pravé podoby. Více vám teď říkat nebudu, na to jsou tady povolanější lidé. Teď vás odvedu do vesnice, kde vás ubytují, případně dají čisté šaty a znova vám vše vysvětlí. Nemusíte semnou jít, je to na vás. Ale v tom případě vás požádám, abyste opustili území vesnice." Očividně neměl náladu na nějaké dotazy, proto po jeho slovech udělal jenom krátkou pauzu, aby se snad ti, co se jim zde nelíbí mohli odpojit a potom už se vydal směrem do vesnice. Nešel rychle, přeci jenom pro faunku muselo být lehce obtížné chodit poprvé na kopytech a přeci jenom měli čas.

Předmět: Re: Písečná pláž Wed Aug 31, 2016 10:55 am

No pěkný. Tak ať si ignoruje, tenhle páprda mě nemusí vůbec zajímat. A tak jsem jenom obrátila oči v sloup a ukázala mu záda. Větší starost jsem měla o Sexy vlčka, kterej se sice proměnil zpět, ale nevypadal o nic méně naštvaně. Snažil se ovládat, ale mně bylo jasný, jak se uvnitř ovládá. Jojo, chlapi. Aspoň že ten kůň stáhl luk a přestal na něho mířit. Tolik k nevyvolávání problémů a rozruchu hned po příchodu. Možná mě má za nevychované děcko, ale aspoň nejsem blbá a nepotřebuju se hned s každým rozhádat. Ehm, Almundr je sice malá výjimka, ale kdo by to vydržel? Jen za tu chvilku jsem ho měla plný zuby.

„Radši bych se asi seznamovala někde v klidu, ale to se tady s tím nedá,” obrátila jsem oči v sloup. Narážka na kentaura, pochopitelně. „Neva, i tak mě těší,” usmála jsem se na faunku, Rikke. Ne že bych to myslela úplně vážně, že mě těší, ale říká se to, ne? Ještě se teprv uvidí, jestli mě těší, že ji znám.

Když zmínila toho lykantropa, souhlasně jsem se ušklíbla a znovu si ho celého prohlédla. „To si piš, že by ho byla zatracená škoda, je ho kus,” zavrněla jsem. Jakmile se někde v okolí pohyboval hezkej chlap, všechno ostatní šlo stranou. Díra po tom zrádci Sverrem sice pořád bolela, ale jak jinak chcete úspěšně zahnat žal nad tragickou láskou? Hah, větší tragédie než byly ty řecký.

„Jo, ani mi nic jinýho nezbývalo,” uchechtla jsem se a dotkla se jednoho z černých rohů. Občas lehce víc nepraktický, ale už jsou mou součástí, tak co nadělám. „Jenom malušenký,” uculila jsem se. Její ocásek byl vlastně docela roztomilej. A chlupatej. Můj je holej a černej. Ale hodí se, ne že ne. Když se pak začala tak trochu rozčilovat, že je to fakt úžasné a že se snad už zná dostatečně na to, aby ji nic nepřekvapilo, musela jsem se zasmát. „Klid, zvykneš si na to. Za chvilku ti to už ani nepřijde; vlastní zkušenost, navíc ten ocásek je roztomilej,” mrkla jsem na ni s povzbudivým úsměvem.

„Heh... No...” zamyslela jsem se. Jak dlouho to už vlastně vím? První proměnu si pamatuju jenom matně, navíc tehdy jsem úplně nepobírala, že jsem succuba. „Tak deset let minimálně. Moje máti byla totiž taky succuba, no a succuby se umí měnit i mimo tady ten jejich Stjernetegn podle všeho. Jednou jsem se prostě proměnila a bylo to,” pokrčila jsem rameny. Samotnou by mě asi docela zajímalo, jak je možný, že ona na to nikdy nepřišla. Ale Sexy vlček nevypadal moc překvapenej ušima a ocasem, sám se i proměnil, asi taky byl zasvěcenej do tady těch magických... píp.

„Ta succuba se jmenuje Rune,” zavrčela jsem spíš k ostatním, než že bych se kentaura snažila přesvědčit, aby mi říkal jménem, když skončil a prohlásil, že nás odvede do vesnice. Hmm, fajn. Vzala jsem si teda krosnu za jeden úchyt, na záda jsem si asi těžko mohla dát, když mi tam zavazí křídla. Aspoň že nejsem křehká květinka.

„Kdybys chtěla pomoct...” nadhodila jsem k Rikke vzhledem k jejím kopytům. Skousla bych všechno, ocas, křídla, klidně i rybí šupiny, ale kopyta asi ne. Jak na tom může někdo udržet rovnováhu?

Poèet pøíspìvkù : 32 Join date : 30. 08. 16 Age : 34

Sledoval som Almudra už úplne pokojný. Beštia vo mne zaliezla a ja som ju tak vnímal už len veľmi okrajovo. Bol som si teda istý, že ak sa znova nič prudkého nezomelie, krv sa prelievať nebude. Úspešne som si teda mohol zablahoželať k dobre vykonanému sebaovládaniu. Považoval som to však len za šťastie, pretože nie vždy to ide tak hladko. Skutočne by mi pred chvíľou stačilo jedno jediné slovo a skočil by som po ňom, či je silnejší alebo nie. Vlk vo mne si samozrejme nič takého nepripúšťal, už teraz sa tu považoval za najsilnejšieho a ja som mu to nejak vyvracať nehodlal. Bol som dominantný typ, to muselo byť jasné hádam každému.
"A kto tvrdil, že som slušný lykantrop?" naklonil som hlavu do boku a nahodil sarkastický úsmev. Dôverčivosťou som skutočne neoplýval, ale už som nič nehovoril. Tomu poznatku o jeho území som však rozumel až moc dobre. Až teraz som konečne začal vnímať jeho väčšiu dominanciu tu, ktorá však o to viac iritovala môjho vlka. Nechal som však kentaura kentaurom a podobne ako on, presunul som pozornosť k zvyšku spoločnosti. Každého jedného z nich som dôkladne prezrel.
Takže, to sme tu mali jedného ďalšieho "odvážneho" lykana, jednu vyjukanú faunku a horúcu succubu. Spočítané a podtrhnuté, najviac sa mi pozdávala tá succuba. Vyzerala byť na niekoho podobného ako ja, takže niekto, kto by mi poslúžil aj dobrovoľne. Navyše, je to succuba, to už hovorilo samé za seba. "Zdravím, ja som Asura," predstavil som sa s menšou úklonou, čoby džentlmen, zastrihal som ušami a nasadil svoj patentovaný pokrivený úsmev, čo zahrňovalo len povytiahnutie jedného kútiku úst. Niekomu by mohlo prísť zaujímavé, že som dokázal tak rýchlo prepnúť z vražednej nálady do prívetivej až roztopašnej, ale re mňa to bola úplne normálna prax. Nemohol byť pre vás problém prepínať, ak ste v skutočnosti nič necítili. A predstieranie som mal zažité, až to bola pre mňa absolútna prirodzenosť. Nikto tak nemohol mať žiadne pochybnosti, pretože nemohol mať ani dôvod.
Kútikom oka som sa zahľadel na kentaura, ktorý začal vysvetľovať, kde to vlastne sme a prečo vypadáme tak, ako vypadáme. Pre mňa tá posledná vec teda žiadna novinka, ale tá faunka vyzerala byť tým všetkým riadne šokovaná. Zjavne nemala žiadneho tušenia, že by sa v nej mohla ukrývať nejaká magická stránka alebo také voľačo. Keď sa v 15 premeníte na obrovského vlkolaka, tak už si potom o podobných veciach čo to pozisťujete, hoci len nejaké základné informácie.
"Myslím, že sme to všetci pochopili, succuba," dal som dôraz na posledné slovo a uškrnul sa. Veľmi dobre som vedel, že ju tým provokujem, ale veď o to mi aj šlo. Upravil som si batoh na chrbáte a so zvyškom sa pomalým krokom vydal za kentaurom, ktorý nás zrejme viedol do dediny. Už som horel nedočkavosťou spoznať tú dieru sveta, ale stále lepšie, ako sa dňom a nocou strachovať o svoj krk. Tuto to možno bude dakedy podobné, ale rozhodne to bude omnoho vzrušujúce.

Poèet pøíspìvkù : 23 Join date : 25. 08. 16 Age : 32

Pozorovala som lykana ako sa mení späť z obrovského vlka. Zhlboka som sa nadýchla a strávila novinky aby som nevyzerala veľmi vyhúkane. Buchla som sa po stehne a vrhla pohľad na Hannesa. Nejavil prílišný záujem o mňa a moju spoločnosť. A keby to urobil, aj tak by som ho len vyhnala z môjho priestoru. On to vedel. Veď ma poznal ešte skôr ako ja jeho.
Usmiala som sa na Rune. Už omnoho pokojnejšie než predtým. "To je pravda. Nevieš, kedy na teba vyletí šíp," uškrnula som sa a na chvíľu sa porozhliadla naokolo. Nemala som možnosť to tu veľmi efektívne preskúmať a zjavne ani v blízkej budúcnosti mať nebudem.
Skutočne to bol fešák. A brata to tankovalo. Musela som len prikývnuť na succubine slová.
"Mne tiež nič iné neostáva, čo?" spytovala som sa samej seba a povzdychla si. "Naozaj je malinký, ale aj tak to je chvost," poznamenala som mierne rozčúlene. "Ďakujem," povedala som sarkasticky. Ale skutočne bol celkom zlatý. Keby nebol na mojom tele možno by sa mi zdal aj úplne v pohode.
Keď začala Rune rozprávať o svojej matke, trochu ma pichlo pri srdci, pretože som si spomenula na tú svoju. Ona nevedela kam sme šli. A otec... Potlačila som slzy a namiesto kamenného výrazu na tvári som vyčarovala úsmev plný istoty.
"Určite si na tom lepšie ako ja. Mala si čas si zvyknúť, no ja nie... Nie žeby som sa ľutovala," dodala som po chvíli a pozrela na už premeneného vlka. On aj kentaur už preniesli svoju pozornosť na nás. Keď sa lykan predstavil, zjavne to bolo smerované Rune a tak som ostala pre istotu ticho a počúvala kentaura.
Stjernetegn, zopakovala som si pre seba aby som si to zapamätala, no bude to ťažké.
Ja som už nemala kam ísť. Nechcela som sa vrátiť k tým fenrirom, či ako ich nazval Hannes. Zabili mi otca. A keď zabili jeho, mňa zabijú ešte rýchlejšie. Ani by som sa nenazdala a už by som bola mŕtva.
To už ku mne hovorila zasa Rune. "Hm?" opýtala som sa zmätene, no potom mi došlo čo hovorila. "Jasné, vďaka." Prešliapla som na mieste a nohy sa mi zaborili do piesku. Chcem späť svoje chodidlá.

Předmět: Re: Písečná pláž Mon Sep 12, 2016 9:23 pm

Bylo vedro jak... no, nebudu ani radši říkat jak kde, prostě jsem myslela, že asi umřu. Vybrala jsem krátkou světle šedou košili, kterou jsem zavázala těsně pod prsy a vzadu udělala díry na křídla. Kvůli nim si zničím všechno oblečení, další obrovské plus k tomu, že jsem succuba. Jako kdyby už nebylo málo, že se po mně na ulici koukaj a maminy pomalu zakrývaj svým děckám oči, jak kdybych byla sám Satan. No, nakonec je to těsně vedle. Ke košili jsem si vzala jenom černé riflové šortky, obula žabky a na oči hodila zrcadlovky. Pod oblečením jsem měla černé jednoduché plavky. Už jsem se tu stihla trochu zařídit a zajít na nákupy. Nechyběla věrná kámoška v podobě flašky rumu. A mohla jsem vyrazit. Abych se vyhnula slídivým a odsuzujícím pohledům, vzlétla jsem hned do vzduchu a k pláži spíš letěla.

Zanedlouho jsem už šlapala do vyhřátého písku, který mi zalézal mezi prsty na nohách a choval se neskutečně otravně. No jo, pláž. S odevzdaným vzdechem jsem klesla na zadek a odšroubovala uzávěr flašky. V tom vedru se snad ani nehodí pít, ale když se napiju, třeba mi to vedro nebude tolik vadit. Co, vedro, spíš dusno. Dýchalo se mi příšerně, ale ovívala jsem se křídly. Aspoň pár praktických využití mají. Zčásti mě proud vzduchu ochlazoval, ale zároveň mi křídla zavazela. Docela dost. Ale useknout si je asi nemůžu. Rozvázala jsem košili a položila se na záda do písku. Křídla jsem tak nějak rozprostřela pod sebe, aby mě to nikde netlačilo a nebolelo. Na nohy mi stříkala voda z moře a v ruce jsem držela flašku. Docela fajn odpoledne.

Poèet pøíspìvkù : 26 Join date : 12. 09. 16 Age : 30

No kdo by to sakra čekal, že namísto toho, abych se pomalu z Norska po hranicích dostala do Švédska se seknu na nějakém debilním fjordu? Navíc to tady všechno vypadalo stejně, takže namísto prvoplánového jednodenního přechodu hranic jsem šla úplně jiným směrem a bude to tak desetkrát déle a.. Meh. Bylo mi z toho fakt na nic. Kdyby to tady nebylo tak pěkné, nejspíš bych se na to vykašlala úplně.
Ani jsem nezaznamela, že jsem přešla hranici, protože po těch lesech tady jsem radši trajdala ve své pravé podobě. Ještě že mě ji Vigrid neučila používat.. Měla jsem totiž pocit, že když jsem v pravé podobě, lépe umím regulovat to, jak moc velké horko mi je. Nebo co. Ježišmarja, nestěžujte si furt, já si můžu chodit po lesech jak chci! Na sobě jsem teď měla kraťasy, které jsem si udělala z jedněch kalhot, které byly na kolenou moc potrhané, takže mi byli trošku volnější a k tomu tmavě zelené tílko. Na zadech jsem měla velkou, vojenskou krosnu, ze které vysely pohorky a několik svršků.
Nakonec jsem došla až k nějaké pláži. Heh, to se hodilo.. Když jsem došla na kraj pláže, jenom jsem si hodila na zem krosnu a plácla s sebou do písku. Kromě zvuků nějakých protivných ptáků a šumění vody jsem ale slyšela ještě něco.. Zvedla jsem se do sedu, abych se podívala kolem sebe, když jsem spatřilo něco.. No ty vole..
"Co to do prd*ele je?" Řekla jsem možná trošku víc nahlas, než bych měla, protože takhle mě ta ženská, co jenom tak mimochodem měla dva páry černých, kožnatých křídel, slyšet. A prostě jsem tam jenom tak stála a čuměla na to stvoření několik metrů ode mě. Jak jsem ji mohla přehlédnout?

Předmět: Re: Písečná pláž Wed Sep 14, 2016 7:27 pm

Povytáhla jsem obočí. Někdo tu byl. A mluvil sprostě. To se mi líbilo. Pro sebe jsem se ušklíbla a zvedla se, abych se mohla podívat na holku, co vypadala jak mutant. A ne, není to urážka. Vždyť sama mám dva páry křídel, rohy a ocas, sama jsem mutant a mezi námi mutanty se to smí. Ne?

"Jestli se chceš bavit, pojď blíž, nechce se mi zvedat," houkla jsem na ni a zvedla se alespoň do sedu, abych si nevykroutila krk. Máchla jsem ocasem. Je to zvláštní, zase ho mít. A mít ho pořád, nemoct se proměnit zpět. "A co ty jsi zač? Nějakej psí mutantík?" ušklíbla jsem se na ni provokativně. Nemyslela jsem to vyloženě zle, spíš jako vtip. Že by lykantropka? Podle toho čenichu to bylo dost možný. Ale třeba existují lykantropové a pak nějací... kdoví, kříženci člověka a vlka. Tady je možný všechno. "Jinak jsem Rune, temná démonka z podsvětí alias netopýří mutantík," dodala jsem, abych trochu zlehčila svou narážku na její vzhled. Nemusím ji přece hned urazit. Ale tak pokud je normální, pochopí, že to byl vtip. Aspoň jsem v to doufala. Nejhorší jsou lidi, kteří nechápou ironii a sarkazmus a urážejí se. Třeba taková Maddie byla jiný případ. Zjevně to nechápala, ale neurážela se. Na to byla moc hodná.

Poèet pøíspìvkù : 26 Join date : 12. 09. 16 Age : 30

"Né, to je dobrý, já jsem stejně spíš na dálkové vztahy a tak, čím dál, tím líp.." Řeknu vlastně jenom tak mimochodem, s notnou dávkou ironie v hlase. Trošku nedůvěřivě se u toho na tu mutantí bloncku koukám, jako kdyby po mně snad měla každou chvílí vyjet. A jak mrskla ocasem, obočí mi vystřelilo do závratných výšin. Ty vole, co mi to do té polívky v tom městě dali? Musím mít halucinace.
"Kdo je u tebe mutantík, vole? To ty tady máš dva páry křídel a z prdele ti vede ocas." Očividně byla ta mutantí bloncka na dost podobné notě, takže jsem ani nijak zvlášť neočekávala, že by mi jedna přiletěla. To samozřejmě nemělo žádný vliv na to, co bych jí řekla. Jenom je prostě fajn vědět, kdy vám ta jedna do nosu hrozí a kdy ne.
"Oh, těší mě Rune, jsem moc ráda, že konečně vím, že existuje i někdo, kdo je na tom hůř než já." Opravdu jsem si koledovala o to, aby mi jednu ubalila, ale co už. Byla jsem zvyklá. Nicméně mi to o nic moc víc neosvětlovalo, co je proboha ta kreaturu.. Sama jsem se jí nepředstavila, neviděla jsem důvod. Jenom jsem přišla o pár kroků blíže k ní a kecla s sebou do písku kousek od ní, takže jsme seděli asi tak metr od sebe.
"Na tobě si zlí duchové museli fakt dobře smlsnout, ještě k tomu to jméno. Uhh.." Uchechtne se a na tváři u toho má takový pokřivený úšklebek, který je k ní v celku typický.

Předmět: Re: Písečná pláž Wed Sep 21, 2016 7:51 pm

4. HERNÍ DEN

Tak tahle nevypadala moc přátelsky. No, nakonec, její volba, ne moje. Když hodlá být ironická a hnusná, nemůže čekat nic lepšího ode mě. Aspoň, že vypadala dostatečně překvapeně mými řekněme nadbytečnými částmi. A přitom má sama ocas, psí čumák a plandavý psí uši. "Jak myslíš," pokrčila jsem prostě rameny a přejela ji pohledem. Připadala mi mladší, ne úplně k zahození, ale ani žádná hitparáda. Maddie se mi líbí rozhodně víc.
"Děláš, jak kdybys sama nebyla napůl čokl, zlatíčko," zasyčela jsem na ni sladce a medově se usmála. Sebrala jsem se ze země, oprášila ze sebe písek a složila oba páry křídel na záda. Ten čoklí nosánek byl vlastně docela roztomilej, ale chlupatej ocas bych fakt nechtěla. Dají se na něho vůbec chytit blechy? Beztak. Zajímalo by mě, jestli má Asura blechy... Se zablešencem by bylo super bydlení, fakt že jo.
"Dej si pozor na svůj kožich, aby ses o něj za chvíli nedělila s bleškami," lhostejně jsem se ušklíbla. Její urážky se mě nijak nedotýkaly. Musela by se snažit mnohem víc, aby mě zvládla doopravdy urazit. A zároveň bych nesměla být tak hrdá na to, co jsem. Někomu to vadí, někdo se na mě kvůli tomu dívá s odporem, mně samotné se to zamlouvá a to je to hlavní, ne snad? V těch slovech vlastně byla nenápadná výhrůžka. To, že mě nezvládne urazit, ještě neznamená, že do sebe rýt nechám. A ještě k tomu beztrestně. Sedla si do písku, já už stála a s pobaveně povytaženým obočím jsem mrskla ocasem nad její další poznámkou vzhledem k mému jménu.
˚Lásko, to já jsem tady ten zlej duch, ale vlastně sorry, měla jsem tušit, že ti to nedojde, vím, že vy pejsci máte menší a pomalejší mozečky," odvětila jsem s pokrčením ramen. Ale byla to pravda - succuby jsou démoni z podsvětí, to má ke zlým duchům pěkně blízko. Nemluvila zrovna mile, tak proč bych měla já? A ani se mi nepředstavila, tím oficiálně skončila má snaha s ní navázat bližší vztah, ať už to v mým podání znamená cokoliv. Nezdálo se, že by mě její urýpané a ironické poznámky nějak zvlášť zasáhly, vlastně mi byly naprosto fuk, však se sama dočká.

// I tady - omlouvám se za netučnost, nefunguje mi tu zase lišta a nevím proč.

Poèet pøíspìvkù : 26 Join date : 12. 09. 16 Age : 30

"Víš jak se to říká, pes je nejlepší přítel člověka, takžé.." Pokrčila jsem jenom lhostejně rameny. Jo, já a moje podvraťáctví. Vlastně mi ta moje čoklíkovská část mi nevadila. Bylo to fajn, navíc můj čumáček byl vrchol veškeré roztomilosti. No dobrá, to možná ne, ale bylo mnohem lepší mít roztomilý čumáček, než nějaký odporný vlčí pysk, kterým je často moje rasa obdařena.
"To je v cajku, panička mě co pár tejdnů bere k veterináři, ten mi dá tabletečku a blechy na mě nepolezou.." Očividně ji to ani v nejmenším nerozhodilo. Ruce jsem měla zaraženy hluboko v kapsách a na tváři takový přidrzlý, spokojený úsměv. Tady se projevovala moje flegmatická stránka. Posadila jsem se do písku, nohy jsem měla lehce pokrčené a ruce jsem si hodila tak nějak přes ně a spojila je ve předu. Skoro až spokojeně jsem zavřela a oči a usmívala se, když opět mrskla tím jejím ocasem. Co s tím by se dalo dělat věcí, heheh..
"Tak to v tom případě zlý duchové dost polevili.." Utrousím spíš tak nějak pod svoje imaginární vousy a uchechtnu se. "Jo, taky jsem slyšela.. Prý jsme blbý jak malovaný sáně. Musíme očůrávat každý druhý roh a tak." Neměla jsem nejmenší problém si dělat sama ze sebe srandu, možná proto mě nějaké urážky jenom tak nezasáhly.

Předmět: Re: Písečná pláž Mon Sep 26, 2016 7:36 pm

4. HERNÍ DEN

"Škoda, že my tady lidi nejsme," ušklíbla jsem se. A díkybohu za to, že nejsme lidé. Vlastně jsem si už docela zvykala na to, že mám ocas a křídla. Nemusím všude chodit trapně pěšky jako lidi. Tahle ta holčička mě však bavila. Jo, Asura je taky lykantrop, ale nevypadá ani z poloviny tak vtipně jako tady ta slečinka, která se mi ani nepředstavila. No, nemusí mít strach, však já si její jméno zjistím.

"Joo? Tak to už se nebojím, že bys to tady zamořila blechama. Jenom bych chtěla vidět, kdo by se dobrovolně stal tvojí paničkou," utrousila jsem rádoby zvědavě. Samozřejmě, že mi docházelo, že paničku nemá. Ale mohla by mít... Zajímavá myšlenka. Byl by to ale vůbec dobrej nápad? Vždyť je protivná jak místo, kam obvykle slunce nesvítí. A beztak ty blechy fakt má - minimálně v té jejich chlupaté podobě. I když kdoví, třeba je chlupatá i normálně... Heh.

"Nemusíš mě furt tak podceňovat, zlato," odvětila jsem na její sic tichou, ale pro mě i tak slyšitelnou poznámku. "Líp bych to ani nepopsala. Sama sebe znáš nejlíp," uchechtla jsem se pro změnu já. "Hele, lásko, ráda bych tu s tebou prokecala celej tenhle krásnej den, ale to ani jedna nechceme, co? Chceš odvíst do tý vesnice nebo ne?" podívala jsem se na ni poněkud znuděně a jen tak naprázdno mávla křídly, abych je trochu protáhla po tom ležení.

Poèet pøíspìvkù : 26 Join date : 12. 09. 16 Age : 30

4. HERNÍ DEN

"Co ty víš, každý máme svoje dirty little secret.." Uchechtnu se. Ta blondýnka se mi začínala opravdu líbit. Bylo to už hodně dávno, co jsem potkala někoho, kdo by s takovou elegancí dokázal ty moje poznámečky odrážet a zároveň na mě i jimi útočit. Tedy, né že by to tady byl nějaký slovní souboj na ostří nožů.. Většina lidí se po pár poznámkách na jejich účet buď rozbrečí, nebo urazí tak, že mě potom ignorují. Né že by mi to vadilo, když mě začnou ignorovat, je to ještě vetší bžunda než předtím. Jenomže tahle blondýnka ne. Ta by ovšem stála za hřích. Dokonce by se nemusela bát ani jedné z mých podob, protože ani v jedné, pokud vím, jsem blechy neměla. Já na ty domácí zvířátka moc nejsem, co si budeme..
"Přestanu tě podceňovat, až mi k tomu dáš důvod, drahá.." No jó, respekt, uznání, nebo jenom to, abych někoho neurážela, neryla do něj a svým způsobem tou osobou nepohrdala, to chtělo něco opravdu velkého, co by mě donutilo si sednout na zadek. A i když ksichtík té démonky byl velice rozkošný a nejradši bych.. Oh, dobrá, tyhle myšlenky zaženeme.. Jednoduše, pěkný ksichtík jí k tomu stačit nebude.
"To si piš že jo, víš kolik to zabralo let meditace a rozjímaní?" Uchechtnu se.
"Vesnice? Tady? Hele, drahá, že ty sis něco vzala? To, že si postavíš uprostřed lesa domeček z mechu a kapradí, to se jako vesnice nepočítá.." Kouknu na ni lehce nechápavě s lehkým podtónem do skepticismu. Ačkoliv, docela by to vysvětlovalo, proč se tady povalovala na pláži a neměla s sebou pomalu nic.. Ty vole, kam jsem se to dostala.. "Ale dobrá no, můžeš mě tam odvést, při nejhorším ti potom zavolám odbornou pomoc a ona ti s těmi tvými bludy pomůže.." Sladce jsem se na ni usmála a ladně se zvedla. Na záda jsem si hodila svou milovanou krosnu, do které jsem za posledních pár měsíců zvládla naskládat celé své jmění (když pominu barák po Vigrid).

>>> Ohniště u chatek