Ohniště u chatek

Pokýval som hlavou na znak súhlasu. "Človek by sa ale mal vedieť baviť," pokýval som hlavou. Život je príliš krátky na to, aby sa v ňom človek nebavil a namiesto toho sa stále zapodieval budúcnosťou. Kebyže by som takto uvažoval ja pri svojom štýle života, tak by som zrejme skončil niekde na psychiatrií. Lenže ja som žil dosť extrémnym štýlom života. Nemenil by som ho však ani za nič. V živote nezažijete taký nával adrenalínu, ako keď vám každý chvíľu môže ísť o krk. To vám ten adrenalín koluje žilami skoro každú chvíľu. Vyrovnať sa tomu môže už len lov, aspoň pre mňa.
"Máš šancu to zmeniť. Asi poslednú na dlhšiu dobu, neviem, či je tu nejaký klub," kývol som hlavou k zabávajúcemu sa davu. Ja som mal skúseností až-až. Už teraz ma mrzelo, že s tým budem zjavne nútený skončiť. Klubový život bude asi jediná vec, čo mi bude chýbať.
Pokrčil som plecami. "Neviem, nie som faun," uchechtol som sa, keď som sa na ňu pozrel kútikom oka a uvidel, ako si prechádza po svojich prahoch. Ako nejaká reflexívna reakcia som švihol chvostom a zastrihal ušami. Pre každého z nás to bolo niečo nové a zvláštne, s čím sa budeme musieť naučiť existovať. Rozhodne je však lepšia táto medziforma, akoby som tu mal vkuse pobehovať ako humanoidný vlk. To by nebolo príjemné nikomu.
Mlčky som pozoroval, ako odchádza, nič som jej na to nepovedal. Nečudoval som sa, že odišla, keď nemám náladu, nie som práve príjemný spoločník. Po chvíli pozorovania som však usúdil, že by som sa mohol trocha zapojiť. Hor sa zabaviť. Ale bez menšieho nakopnutia nie. Pohľadom som vyhľadal Rune a pobral sa k nej. Ak som chcel alkohol, určite ho nájdem u nej. Alebo aspoň bude vedieť, kde ho nájdem.
Podišla som k tej ich menšej spoločnosti pri stánku s pitím, kam sa stihli premiestniť s anjelom. "Zdravím, dámy," nachomietol som sa k nim potichu a s úsmevom ich pozdravil. "Ako si užívate večer. Dúfam, že vám nevadí, že som sa k vám takto nezvane pridal," zahral som sa na zdvorilého chlapčeka, aj keď každému muselo byť zďaleka jasné, že je to len hra. "Nemáš pri sebe náhodou niečo alkoholické?" pošepol som smerom k Rune tak, aby si toho anjel ani nevšimol.

"Spodní sféra?" Nadzvedne tázavě své husté, tmavé obočí a malinko se zamračí. "To je jako, nějaká část města? Nějaká čtvrt, nebo tak?" Samozřejmě že netuší, co je to spodní sféra. V Stjernetegnu žádná spodní sféra nebyla, snad jen náznak, který zahrnoval ten klub, ale odtamtud ji její bratr držel dál. A kromě Stjernetegnu nikde jinde nebyla, takže je prostě v těhle věcech neznalá. Sladká nevědomost, nebo jak se to říká, ne?
"Klidně zatěžuj, ráda si to poslechnu.." Věnuje succubě další úsměv a znova se zhoupne na patách. Další nevinné, skoro až dětské gesto, která naprosto vypovídalo o tom, co je zač. Bylo tak bezstarostné, že všem muselo být jasné, že ji moc věcí netíží. Ano, ztratila rodiče, zůstal jí jenom její bratr, ale našla novou rodinu, tady v Stjernetegnu a tady se jí nic hrozného nestalo. O to se postaral její bratr, stejně tak jako zbytek vesnice.
Při smíchu Rune se opět objevil ten pocit. Jako kdyby jiskřičky vyprovokovaly ty motýlky v břiše Madelaine a ti znova začali mihotat křídly, čímž jí způsobovali ten zvláštní pocit.
"No máme.. Prý se to jmenuje Padlý anděl.." Pousměje se trošku nervózně a podrbe se nevinně ručkou na zátylku. "Ale kde přesně je, to nevím. Brácha říkal, že prý je v nějaké zapadlé uličce nebo co, že je nad tím cedule. Je to prý propojeno s barem, který je otevřený pořád, ale klub jenom v nějaký čas. Promiň, víc toho nevím.. Brácha mě jaksi od těhle věcí drží dál, vím jenom co jsem tak nějak odposlechla." Zazubí se nevinně. A co jiného by snad měla dělat? O těhle věcech se s ní nikdo nechtěl bavit. Kdo to kdy viděl, anděla v klubu? Tohle prostě nebylo místo pro ni, ačkoliv umírala touhou to tam navštívit.
"Cestovala? Ach.. Ty se máš. Taky jsem si vždycky přála cestovat." V jejím hlase byla znát jakási touha. Vždycky si představovala jak cestuje, jenom s batohem na zádech, ale.. No, strach z okolního světa za hranicí jiv tom vždycky trošku bránil. "Almundr? Ach.. Ten na vás nebyl moc milý co? On je docela mrzout, ale je moc hodný. Nebýt jej, tohle místo vůbec neexistuje. On to tady celé objevil a založil. Proto se občas chová trošku povýšeně. Ale jeho dcera je moc fajn." Zase se vesele rozštěbetá a potom si objedná jednu okurkovou limonádu a nechá Rune aby ji odvedla kousek stranou. Když k nám přijde nějaký lykantrop, už chce říct, že jim to samozřejmě nevadí, že se přidal, když v tom Rune řekne že vadí. Překvapeně na succubu zamrká a potom se koukne na Asuru. Tohle nějak nepobrala. Nějaká ironie, či sarkasmus, to ji bylo cizí.  Sleduje potom jak Rune nalívá nějakou zlatavou tekutinu do prázdného kelímku a celou dobu u toho mlčí. No řekněme si to upřímně, ona je z tohohle všeho trošku vyjevená. Lehce vykulí oči, když jí taky nabídnou. Eh?
Zkus odmítnout a pošlou tě do háje. A ty si s nimi chceš povídat, takže.. Vždyť to přece nemůže být tak strašné, ten alkohol, vždyť to pijí všichni a všichni se potom moc dobře baví ne? No tak, uvidíš, bude to v pohodě. Nebuď takový srábek. Snaží se sama sebe přemluvit a zkousne si u toho ret, jak urputně přemýšlí.
"Eh.. Jo.. Jasně.. Díky.." Vyžbleptne na jeden nádech, docela vystrašeně a potom si vezme od Rune ten kelímek. Nasucho polkne a potom si přiloží kelímek k ústům a napije se. Né že by si však ucucla, ona se napije pořádně, takové dva loky určitě. No co, nikdy jí někdo nevysvětlil, jak se pije alkohol! trošku vytřeští oči, když se jí v krku rozlije ten pálivý pocit, který však brzy přejde v docela příjemný. Radši však rychle dá kelímek Asurovi a napije se svojí okurkové limonády, aby to zahnala.

Samozrejme si nešlo nevšimnúť Runinho pohŕdavého úsmevu, ale nič som si z neho nerobil. Oplatil som jej ho arogantným pohľadom a vedúcnym úsmevom, no viac som ho neriešil. Vedel som, že je to len súčasť tej našej hry, ktorú sme započali už od počiatku nášho stretnutia...Takže vlastne dneška. A trvať bude hádam dovtedy, dokedy sa budeme poznať.
"Och, prepáč, asi som mal svoju otázku upresniť. Pýtal som sa tuto anjelika," venoval som dievčinke roztopašné žmurknutie a Rune uškrnutie, keď som sa otočil späť k nej. Tušil som, že to anjelika vyvedie z mieri, pretože nemala ani tušenia, akú hru medzi sebou s Rune hráme a že som ju do toho na teraz trocha stiahol. Zjavne nerozumela ani sarkazmu, keď na nás zmätene pomrkávala. Preto som len jemne pokrútil hlavou v náznaku, aby si tým svoju malú hlavinku nezaťažovala.
"Ako inak, čo?" uchechtol som sa a prijal od Rune téglik so zlatavou tekutinou. Už podľa vône som vedel, že je to rum. Uchlipol som si, pretože som zaregistroval Runinu otázku anjelikovi a tak som jej tam chcel pre prípad niečo nechať. Dal som ho späť Rune, od ktorej si ho následne prebrala dievčinka. Pozoroval som s hlavou mierne naklonenou na bok, ako si riadne upila. Musel som sa pobavene zasmiať nad jej reakciou. Nováčik, tá zrejme alkohol doteraz v ruke ani nedržala. Vždy bolo vtipné sledovať tie prvé reakcie. Zobral som si od nej téglik a s uchechtnutím som do seba nalial zvyšok tekutiny. Užíval som si ten pálivý pocit, čo sa mi rozlial telom.
Prezrel som si dievčinu od hlavy až po päty. Nečudoval som sa, že tá k alkoholu ani nečuchla. Nevinnosť z nej sálala na metre ďaleko a to ma nepochopiteľným spôsobom lákalo. Rozhodne s ňou nikdy nikto neflirtoval, tým som si bol na 100% istý. Nebolo by zlé ju trocha do toho zasvätiť, ale tušil som, že tuto na to budem musieť ísť galantnejšou cestou. "Smiem vedieť vaše ctené meno?" spýtal som sa anjelika a venoval jej jemný úsmev. Zábava pre dnešnú noc môže začať.

Vypila som ešte pár malých pohárov koly a pretrela si oči. Zabávali sa, to áno, ale ja som na  zabávanie nemala náladu. Nemala som pri sebe nič až na pár bankoviek. Čo bolo totálne sprosté. Potrebovala som zmiznúť od toho hluku. Nechcela som tu ďalej postávať a dívať sa, ako sa všetci zabávajú. Ja by som im len zbytočne kazila náladu.
Prestala som sa držať svojej doterajšej opory a pomaly sa vybrala k lesu. Jeden opatrný krôčik za druhým. Pár krát som zabalancovala vo vzduchu a raz spadla na kolená, alebo ako som to mala nazvať. To som už všetkým okolo mňa uisťovala, že som v úplnom poriadku a že som tu nová a učím sa chodiť, pretože som doteraz o svojej pravej podobe vôbec netušila. S úsmevom na perách som sa postavila a rozhodla sa ísť ďalej. Les vyzeral teraz omnoho lákavejšie a hlavne pokojnejšie ako okolie chatiek.

>>> Niekam do lesa

"Klid je fajn, ale občas to začíná být trošku nuda. Věř mi, tahle vesnice není zas až tak velká, abych ji za skoro 20 let svého života nestihla prozkoumat.." Uchechtne se a zakroutí u to hlavinkou. Jasně, vesnice nebyla největší a tam kde ji pustili, to už viděla všechno. Však tady taky žije od ani né roku svého života, takže by to měla prozkoumané nejspíš i kdyby nechtěla..
"Jo on.." Přirozeně se ho snažila bránit. Ona bránila vždycky všechny. Samozřejmě věděla, jaký dokáže Almundr být. Věděla, že i kdyby o něm teď řekla cokoliv, aby ho vykreslila lépe, nejspíše by lhala. Jednoduše? On prostě byl protivný, občas unáhlený a nikdy se neobtěžoval vysvětli ostatním důvody jeho činů. A jestli jí něco bylo nepříjemnější než spory mezi lidmi, tak to bylo lhaní. Proto si jenom povzdychla a pokrčila rameny. "Jo, on prostě občas je trošku.. Ňouma.." Záměrně nahradilo slovo blbec slovem ňouma. Protože ona sprostě nemluví a proto si vymýšlí podobné, roztomilé alternativy, které doufá, že nejsou tak urážející.
Když se k nim přidá Asura, tak toho už moc nenamluví. Nejdříve je moc vyjukaná z jejich rozhovoru, který jí absolutně nedává smysl, protože nepochopila tu ironii v tom. Občas během toho otevře pusu, jako kdyby chtěla něco říct, nakonec to však skončí tím, že ji zase zaklapne. Jasně že umím říct, když mi někdo vadí! Huláká po nich v duchu. Jenom prostě.. Vždycky radši počkám, až jsem si fakt jistá, že mi vadí. A doufám, že odejde sám.. No dobrá, tak to možná neumím. Odpoví si sama sobě rezignovaně. Trošku nechápavě na Asuru zamrká, když na ni mrkne. He? Je to snad nějaký tajný signál? Měla by něco udělat? Rozhodne se však dělat, jakože nic neviděla a otočila se na Rune, která říkala něco o tom, že by nepřežila jenom o vodě a limonádě.. Možná i to jí napovědělo, že se má pořádně napít. A taky že to udělala. Přeci nebude za srábka! Jenom by se možná mohla napít o trošku míň.. Celým hrudníkem se jí rozprostřel pálivý pocit a ona se div nezakuckala. Automaticky to radši zapila pořádným douškem limonády, jako kdyby ji to snad mělo zachránit od té katastrofy, co měla právě nastat.Víte, ona nikdy nepila, plus to jak je drobná.. A taky netušila, že se nemůže pít na prázdný žaludek. Měla v plánu si něco dát tady, takže přišla prakticky hladová. No a teď si představte, co se s ní teď asi muselo dít?
"J-jo, chápu.." Vyžbleptnula docela rychle, protože měla pocit, jako kdyby se jí jazyk sám motal do nějaké smyčky. Raději se znova lokla limonády a zvedla hlavu k Asurovi, který se já ptal na jméno.
"Madelaine, jmenuji se Madelaine a já jsem anděl.." Probůh, co to právě řekla? Jako kdyby najednou její mozek nedokázal kontrolovat co z něj vychází, jako kdyby nedokázala soustředit myšlenky na jednu věc. Potom ji Rune objala kolem ramen. Oh, to měla pocit, že málem odpadne. Kdyby na sobě neměla svetřík a nadkolenky, mohli by oba dva vidět, jak ji naskočila husina a srdíčko jí začalo bít o trochu rychleji.
"Ale Siléan není můj táta, nebo tak něco.. Je to starý známý. On mě nemá hlídat, nebo tak. To tady mají potřebu dělat všichni. Už od té doby co jsem se tu objevila v zavinovačce. Asi si myslí, že bych se rozbila jako porcelánová panenka.." Žbleptala, ale pořád jí šlo rozumět. Rozhodně nevypadala, že by jí to succubino objetí nepříjemné nebylo, právě naopak. "Což nejsem.. Něco vydržím přece.. Jsem už dospělá.." Řekne a potom nechá Rune, aby jí dala znova napít z toho kelímku, tentokrát se však nenapije tak moc. No, řečeno úplně upřímně, už teď toho měla dost..

Pery sa mi roztiahli do môjho veľmi obľúbeného uškrnutia. Ja som rozumný bol, ale len vtedy, keď som taký chcel byť. Kebyže som rozumný stále, nebol by som tým, kým som. "Ja nevidím nič zlého na tom, povedať niekomu nie," a je jedno akým spôsobom, dodal som v duchu. Ja som si rozhodne na nejaké slušné vychovanie nepotrpel. Vlastne som ani nemal prečo, keďže ma ho nikdy nikto nenaučil. Teda, nikto ma nedonútil sa ho naučiť a ja som ani nemal záujem. Skoro každý sa snaží hrať na slušného a to je už potom riadna nuda. Musí byť predsa na svete niekto, kto bude trocha čeriť spoločenské vody. No aj som sa tejto úlohy s veľkou radosťou dobrovoľne zhostil.
Mal som pocit, že bez alkoholu by nevydržal ani jeden z nás, tým som si bol istý. Ja teda určite nie. "Preto som prišiel za tebou," pokrčil som plecami, zatiaľ čo sme si podávali téglik. Stále som sa cítil pobavený reakciou anjelika na alkohol, ale nič som nehovoril. Toho sa šikovne zhostila Rune, ktorá ju poučila, ako správne piť. Ja som si zatiaľ prebral od Rune fľašku a nalial si ďalší pohárik, ktorý som do seba nalial na ex. Na rozdiel od anjelika, ja som mal už skúsenosti s pitím a to už dlhoročné. Mňa veru len tak niečo neskolí, možno tak pohľad na moju pečeň, ktorá z toho asi nie je už zrovna v najlepšom stave
"A ja som Asura - lykantrop, teší ma," zobral som jej ruku a pobozkal ju jemne na jej chrbát, pričom som jej venoval môj patentovaný pokrivený nohavičky-strhávajúci úsmev. No hej, veľmi ma bavilo ju takto provokovať a miasť ju. Ale rozhodne som nemal v pláne zachádzať niekam ďaleko, na mňa jednoducho bola až prespríliš nevinná. I tak som mal navyše pocit, že si na ňu robí zálusk Rune, čo dala najavo aj tým, ako ju zobrala okolo ramien. Tým si totiž vymedzovala na ňu nárok, tomu som totiž ako vlk rozumela až moc dobre. A ja som jej do toho teda nemal v pláne liezť.
Venoval som jej vedúcny úsmev, ktorý hovoril úplne za všetko. Rozhodne bude zaujímavé ju trocha skaziť. Dá sa vôbec anjel skaziť? Dnes večer to zjavne zistíme, ale verím, že my dvaja s Rune to isto zvládneme. Rozhodne aspoň pri mne je možné všetko. "Veď to my vidíme," pokýval som súhlasne na Madine slová o tom, že už je dospelá. Ale až tak veľa toho ešte nevydrží, keďže už teraz zjavne jej to pekne stúplo do hlavy. Ale veď to sa isto časom zmení, aspoň pri nás s Rune.

"No jasně, do lesa a tak chodím pořád. Je tam třeba super vodopád, nebo takový rozkošný altánek s kašnou, ve které jsou mořské panny. Ale třeba v lese jsou i části, kam zrovna nemůžu.. Třeba temná část, nebo území kentaurů. Tam by se lézt nemělo. Jinak už jsem prolezla snad úplně všechno, co je uvnitř hranice. Za hranicí jsem nikdy nebyla, tetička mi to nechce dovolit." Odfrkne si nespokojeně a to je snad až moc drastické gesto, takže to tak nějak neladí k její nevinnosti. To by ale nesměla mluvit až v jakémsi afektu. No to by bylo, aby ještě zjistila, že se bojí jít za hranici, to by si u Rune už nejspíše neškrtla..
"Jo.. Eh.. On totiž je.. Ňouma.." Vykoktala se ze sebe a podrbala se trošku nervózně na zátylku. "Já, nějak.. Neumím mluvit sprostě." Pokrčí rameny. Samozřejmě, že by mohla říct, že nemluví sprostě, ale ona to doopravdy nemluví. Jako kdyby prostě.. Neuměla ta slova ani vyslovit. Tohle prostě byla ona. Nikdy nepila, nikdy nikoho nelíbala a neumí mluvit sprostě. Vlastně by dost možná mohla být svatá..
Pozoruje ty dva, jak se vlastně baví o ní bez ní. Vlastně v téhle debatě má pravdu Rune. Ona by nedokázala říct ne, tohle prostě není její styl. Tak nějak se snaží vycházet ze všemi a když má s někým problém, nehledá problém na jejich straně, ale na té své. Když je k ní někdo nepříjemný, snaží se najít důvod proč, aby to přestala dělat. Navíc, vážně si myslíte, že je tak sebevědomá, aby dokázala někomu říct, že jí vadí? Nejspíš by jenom vyžbleptla něco abstraktního a celá zrudla.
Asura byl doopravdy.. No.. Prostě byl k sežrání. Ovšem, takhle to Maddie vůbec nebrala. Pro ni tobyl moc pěkný chlap, co si s nimi přišel pokecat. Vlastně s ní nikdy nikdo neflirtoval, takže ani neměla tušení, jak by to zhruba mohlo vypadat, proto to mrknutí nepobrala. Navíc, svým způsobem ji mnohem více zajímala Rune. Z toho jejího smíchu se jív  břiše třepotali motýlci a když jí říkala andílku? Téměř jí to nutilo se neustále culit. Ovšem to, co by to asi tak mohlo znamenat nějak.. Nevnímala. Stále to všechno přisuzovala tomu, že je nadšená, že konečně vidí succubu.
"Štěně.." Zopakovala po Rune a pobaveně se u toho zahihňala a culila se i nadále, když ji Rune objala kolem ramen. Kdyby jenom věděla, proč a celé tohle něco, co bylo za tím blbým obejmutím.. Zřejmě by byla ještě víc mimo než teď.
"Proč by se měl pořád hon?" Zamrká nechápavě na Rune a potom se otočí i na Asuru, jako kdyby jí to měl on vysvětlit.
"Takhle jsem to nemyslela.. Já myslela jakože.. Chápete ne?" Vlastně ani tu myšlenku nedokončila, ačkoliv si myslela že ano. Za to zřejmě mohl ten alkohol, který jí mezitím pěkně nalezl do hlavy a ona z něj teď byla celá.. Vláčná..
Poslušně se znova napije, tentokrát trochu méně a už chce říct něco na to, že Rune řekne, že je hodná, když v tom se zmíní o tom, že je vlastně pořád nepolíbená. "Eh.. Já jo.. No.. Nelíbala.." Vykoktá ze sebe. No a teď tě mají za blbku, skvěle Madel- Přestane se peskovat v duchu když jí Rune přejede prstem po spodním rtu a vyzve ji, aby zavřela oči. Ačkoliv je zřejmě všem přítomným jasné, co se asi bude dál dít, Maddie to netuší. "Eh.. Tak jo.." Broukne a potom teda zavře oči. A potom ji Rune políbí. A jí začne tak rychle tlouct srdce, jako kdyby jí mělo vyskočit z hrudi a.. Celým tělem se jí rozleje slastný pocit. Jako kdyby byla na moment někde jinde. Tvrdě však zase dopadne do reality, když se Rune odtáhne. vykulí na Rune očka a automaticky si tak nějak napůl přeje rukou po rtech a napůl si je zakryje, jako kdyby teď řekla něco, co neměla a vyjukaně na Rune kouká. Kdyby se někdo zaměřil na její kolena, mohl by si všimnout, že se lehce třesou. "Eh.. J-jahody.." Vykoktá celá rudá a rychle se ohlédne kolem sebe, jako kdyby se chtěla ujistit, že ji neviděl bratr.

Pousmial som sa vedúcne a ľahostajne pokrčil plecami. "Ja viem, že som príliš neodolateľný na to, aby mi povedala nie," venoval som Madie menší úsmev. Už som sa na ňu nič neskúšal. Bolo vidieť, že je z toho všetkého riadne mimo, pretože to ani riadne nepoberala. Skutočne bola príliš nevinná, vsadil by som sa, že za svoj život prehovorila s mužmi len veľmi málo. A aj to len na tej slušnej úrovni, takže o nejakom flirte nemala skutočne ani páru, keďže to na ňu žiadny neskúšal. Tým pádom u mňa padal záujem, keďže sa po chvíli z toho vytrácalo aj to pobavenie. Keďže ju to dostávala do pomykova, tak sa radšej robila, že sa nič nedeje a ignoruje to.
Všimol som si však jej záujem o Rune, nad čím som sa musel v duchu uškrnúť. Succuba a anjel, to by bola dvojka. Tým by rozhodne celej dedine vyrazili dych, nie, že nie. Ešte keď je to práve Madie, ktorú to zjavne všetci poznajú a považujú ju za miláčika dediny. Pri Runinej oprave som sa k nej otočil a venoval jej prvotriedny arogantný úškrn. "Šteňa, ktoré by ti dalo prvotriedne zabrať, čírtě." V čom presne, to už tak podstatné nebolo, veď Rune si už to pre ňu najvyhovujúcejšie domyslí aj sama, o tom som nepochyboval. Preto som necítil žiadnu potrebu niečo upresňovať, ani to ďalej rozvádzať. Nechcel som kaziť Rune jej plány s Madie, kedže to samo o sebe bude zaujímavé, ak to Rune vyjde.
"Myslím, že skôr len na succubu," opravil som Rune tentokrát ja. Pre mňa sa stala už menej zaujímavou, kedže bola ako malé dieťa. A všetkému sa mi ju učiť teda nechcelo, to s radosťou prenechám Rune. Bola zábava zvádzať dievčatá, čo nejako po chalanoch túžia, lenže Madie takto ešte zjavne nezmýšľala. Dokonca ani teraz, keď tu mala pred sebou dokonalý exemplár mužskej rasy. Skutočne jak dieťa.
Prijal som od Rune téglik a nalial si do neho opäť rumu, ktorý som do seba hodil a hneď si pohárik doplnil. Baby sa medzitým začali venovať sebe navzájom, takže som usúdil, že je čas sa vypariť. Bez tak ma to tu už nebavilo, takže som sa nenápadne vytratil. Samozrejme, flaška rumu zmizla so mnou, ako inak.

>>>

Přiběhla jsme naprosto vyflusaná za tím kentaurem, který neměl moc snahy počkat a hledat se mnou mého kamaráda. "Vy vy jste tady hlava?" Tám myslím jako hlava klanu, u víl se tomu tak říkalo. "Díky že jste mě sem vzal vážně jsme vám zavázaná pane..pane..." Nemůžu si vzpomenout jeslti se mi představoval nebo ne, jde z něj respekt a je vidět, že hodně zažil. Otočím se dokola, je tu slyšet hlasy bytostí, usměju se a skoro bych zapomněla na Alistaira. "CO mám udělat abychom tu mohli žít pane?" Zeptám se pokorně protože mi pomalu dochází kdo to asi je a taky že nemusí bejt zvyklej na mou pusu od ucha k uchu.

Těkám očima po okolí a zpět na kentaura, který vypadá dost nabručeně, zatnu rtíky a nakrčím bradičku, však á nemůžu za to , že jsem se ztratila. "Tak nashle pane beze jména." Uculím se n něj a otočím s ena sympatickou slečnu, která drmolí úplně jak já, očka se mi rozzáří a přitakám. "To zní naprosto báječně co můžu udělat abych si to zasloužila....a s tím spolubydlícím, víš, Rakati."Ten kentaur si to neměl brát osobně, ona tyká každýmu. "Ztratil se mi kamarád Alistair, vlk, se kterým sjem přišla hledat tohle místo byla bych ráda, kdybysme bydleli spolu jenže se o něj bojím, šel lovit a já na něco k snědku a bum, byla jsme na paloučku s houbičkami, srnkami a faunkou, která asi snědla lysohlávky a pak se objevil on a utekl sem, já bych moc potřebovala najít Alistaira..." Melu si svou ale on se o mě staral a já o něj, je to jediný blízký...no člověk ne, bytost co mám...

1. HERNÍ DEN

Z konverzace těch dvou byla skutečně opravdu mimo. Naprosto nechápala tu jejich ironii a to jejich popichování, takže vše brala doslovně, jako malé dítě, ale ani v nejmenším jí k tomu nesedělo proč se pořád smějí a jsou v pohodě. Jí někdo říct něco z toho co si povídají ti dva, tak zřejmě.. No nebyla by prostě nadšená, mrzelo by jí to. A ti dva si tady tak bezstarostně povídali a.. Byla fakt zmatená jak borůvka. Mlčky je pozorovala, snad protože neměla k tomuhle tématu co říci, ale taky protože ji to svým způsobem fascinovalo.
Možná protože byla moc zabraná do svých úvah o tom, jak dešifrovat tu jejich záhadnou řeč, protože pořád nějak nepochytila, proč by se na ně měl pořádat hon. Možná něco přeslechla a proto jí to nedávalo smysl? Zeptala se tak jako tak a stejně jako tenhle večer už několikrát jí bylo odpovězeno, že je to vlastně jedno, že se o to nemá starat. To ji pěkně štvalo. Copak je nějaké malé dítě?!
Potom si všimla, že se Asura někam odklidil, když po něm Rune zavolala, že jí dluží flašku. Jenom za ním zamávala svou drobnou prackou na rozloučenou a potom už ji jaksi zaměstnávala Rune.
"Naučíš co?" Zamrkala překvapeně a potom poslušně zavřela oči, tak jak jí Rune řekla. Co přišlo pak? To nečekala. Ani v nejmenším. Byl to její první polibek. Teď už není nepolíbená, Rune si uloupila kousek její nevinnosti. Maddie ani tak nepřekvapil ten polibek, ačkoliv to opravdu nečekala, ale spíše ten fakt, že ji líbala žena a jí se to líbilo. Netušila, že něco takového je možné. Netušila, že něco takové je vlastně docela normální.. A bylo jí jedno, že ji líbala succuba, naprostý opak anděla a že pokud je někdo viděl, bude v pěkném průšvihu, spíš.. Pořád neuměla dostat z hlavy myšlenku jak se její rty dotýkaly těch Rune. A když jí Rune v podstatě pochválila její balzám? Celá se začala červenat, ačkoliv ji to svým způsobem potěšilo. Pozorovala ji a ruku u toho pořád měla na svých rtech, jako kdyby se chtěla ujistit o.. Já nevím, o tom, že to bylo skutečné?
"Dobrou noc.." Vyžbleptla, když se s ní Rune loučila a ještě chvíli tam stála jako tvrdé í a koukala tím směrem, kterým Rune odešla. Bratr se očividně dobře bavil se zbytkem faunů a tak se domů vydala sama. Došla na kraj toho placu, kde nebylo tolik lidí a s pár mávnutími křídly vzlétla a odletěla.

>>>

"Když jsem byla štěně.. Moje další vyšetření neprokázaly výskyt parazitů, takže odčervení nebylo potřeba.." Profesionalita z mého hlasu doslova a do písmene čiší. Né že bych se v tomhle oboru vyznala, ale tohle ví asi všichni, co doma někdy chovali psa.. Žádná věda.
"No, tak to ovšem už není moje věc. Já problém s podceňováním tvojí osoby nemám.." No, přesvědčovat, jak jí za to stojím, to rozhodně nehodlám. Beztak bych za to nestála, ale bylo mi to úplně putna. Dokonce bych řekla, že mi to celkem vyhovovalo. Očekávej málo a nikdy nebudeš zklamán, nebo jak se to říká, ne? Kdo to řekl, musel být génius. Nejenom že jsem neměla velké očekávání v druhé, ale ani v sebe. Podle mě byli všichni ta stejná špína.
"Jo, občas bych se nejraději odvedla do útulku a nechala se tam třeba zhnít.." Celou naši konverzaci jsem si v hlavě představovala jako tenisový turnaj. Míček z mojí strany letěl na tu její a hladce se s jejím úderem vracel zpátky. Možná jsem si u toho představila i to její vzdychnutí. Znáte to, ne? Jak tenisté mají takový svůj vzdech, hek, výkřik, nebo co.. Oh, jak ráda bych tu blondýnku donutila vzdych.. No dobrá, stačilo by. Uhh..
"Jů, tak to jsi neměla problém zapadnout, co?" Mou tvář téměř vůbec neopouštěl úsměv. Vlastně jsem měla docela na párku, jestli tam ta vesnice bude a nebo ne.. Když ne, půjdu dál, když jo, chvíli se zdržím, ale pochybuji, že bych tady zůstala moc dlouho. No a tak jsem prostě zvedla svůj velectěný zadek, vzala si krosnu a vydala se za tou blondýnečkou. Nad její poznámkou, abych toho doktora nakonec nepotřebovala sama se jenom pobaveně ušklíbnu. Ta holka se mi fakt líbí..
"Jo a.. Kdybys na mě chtěla volat. Třeba ať ti přenesu aportek, nebo mě napomenout, že si nemám značkovat území.. Tak jsem Björk.." Och ano, shledala jsem vhodné se jí představit. Jak velký to div. Vlastně to nebyla taková věda..
Ta vesnice mi přišla jako vystřihnutá z nějakého animáku. Jenom jsem čekala, kdy nějaká paninka rozevře okenice a střihne mi tady nějakou písničku jak z muzikálu. Už chybí jenom mluvící ptáčci a čajová konvice, co vám poskytne ne jenom čaj o páté, ale taky si s vámi pokecá. S tím obludáriem měla docela pravdu. Tady to bylo samej mutantík. Vlastně to bylo docela vtipný. Blondýnečka na tom byla ještě relativně dobře. Vzhledem k tomu, jak rychle jsme se k těm chatkám mi bylo jasné, že tahle díra nebude moc velká.
"Ty vole.." Utrousím tak nějak pod vousy.

4. HERNÍ DEN

"I testy se můžou splíst," pokrčila jsem rameny jakoby nic, ale v očích mi blýskla jiskřička posměchu a povýšení. Jsem succuba, démon, ne nějakej hafík s roztomilým čumáčkem. Věděla jsem, že ve své vlčí podobě může vypadat hrozivě, ale zkuste někdo překonat démona z podsvětí. A kor ženu.
"Už jsem se lekla, že bys ve mně snad mohla něco vidět. Něco dobrýho třeba," ušklíbla jsem se. Jestli to tak ale půjde dál, podceňovat mě hodně rychle přestane. Nejsem někdo, u koho vám jen tak projdou všechny urážky a posměšky. Možná se mi může tahle lykantropka zamlouvat, ale to neznamená, že jí nedám někdy přes hubu za ty její kecy.
"Škoda, že jsi to fakt neudělala," povzdechla jsem si rádoby smutně a zklamaně. Pokud mě bude někdy ve vesnici moc štvát, přivážu ji na vodítko a to vodítko ke stromu v temné části, o které jsem sice zaslechla špitání, ale všichni se bojí o ní mluvit nahlas. Netuším proč. I když... to vodítko už zavání BDSM. Co já vím, třeba ji tyhle věci vzrušují. To by stálo zato zjistit.
"Sem nemá problém zapadnout nikdo," sametově jsem se usmála. V těch slovech bodal osten narážky na její psí ocas. "Dokonce i napůl psy tady berou, máš štígro," uchechtla jsem se a rozešla se směrem do vesnice. Björk nevypadala, že by tomu nějak zvlášť věřila, a já si proti své vůli musela představit ten trapas, kdybysme tam přišly a žádná vesnice by tam nebyla. Ehm.
"Páni, slečna Psí prdel se představila," zasmála jsem se a párkrát lehce plácla dlaněmi o sebe, abych naznačila potlesk. Přesně tak se teď bude má psí láska jmenovat. Vždyť je to ale docela úchylný spát tady s někým. Pokud nemáte fetiš na koňský přirození nebo nejste taky kentaur... Až teď jsem o tom začala víc přemýšlet. Lykantropové na tom jsou ještě dobře, mají jen ocas a uši, ale co třeba fauni? Jejda. Ne, nechci si toho víc představovat.
Stjernetegn byl naštěstí stále na svém místě a nikam se odejít nerozhodl. Björčina reakce byla k nezaplacení. Na tváři se mi usadil samolibý úsměv, zatímco jsem ji vedla k chatkám. "V trojce nikdo nebydlí, mám takovej pocit. Než si najdeš něco stálýho, můžeš tady bydlet," oznámila jsem jí věcně a pak se zase ušklíbla. "Ale nevochcávej nám tu prosím rohy," varovala jsem ji.

"Jo, co ty víš, třeba to pro tvoji mámu bylo tak dvakrát velké zklamání. Nejdřív se test spletl a byla těhotná a potom ses jí narodila ty. Tomu se říká pech." Jo, já jsem se toho nebála. Já jsem prostě ryla do všeho, co mi přišlo pod ruku. A přitom zrovna maminky jsou citlivé téma. Teda, pro mě ne, ale co jsem tak zjistila, není dobré rýt do matek jiných, očividně je většina lidí na maminy citliví. Ta moje byla děvka fenrirů, no co no.. Už jsem se s tím nějak smířila. Kdybych o svých zážitcích z raného dětství vyprávěla, zřejmě by si nějaký psycholog smlsnul na mojí psychoanalýze, naštěstí mě nikdy taková kravina jako jít za nějakým cvokařem nenapadla. I když, možná by to jednou stálo za to.. Možná by to mohla být prdel.
"Ále prosimtě, neboj, něco takového bych si o tobě v životě nemyslela! A kdyby, tak bych řekla něco úplně jiného, jako třeba.. Okamžitě mě odveď do nemocnice, myslím, že umírám, mám ošklivé bludy a asi šílím." Na mojí tváři se pořád rozlíval takový ten spokojený, přidrzlý úsměv. Lhala bych, kdybych řekla, že mi tohle pošťuchování nepřináší jakési zvláštní potěšení. Ono totiž je docela fajn do někoho šít, ale když vám to vrací, to je teprve vončo!
"Ach, copak bych si počala, kdybych třeba náhodou nezapadla. Vidíš, jak mi už jenom ta představa trhá žíly?" Natáhnu ruce před sebe a ukážu jí holé předloktí, aby si všimla, jak strašně moc mi to ty žíly trhá. Přesněji, ani trochu. No a potom jsem prostě s tou blondýnečkou šla. Při nejhorším se jí budu moct smát, že má halušky. Ačkoliv je dost pravděpodobné, že bych ji požádala, jestli jí ještě něco nezbylo, protože ten, kdo má halucinace, že je někde vesnice a není? To musí být sakra dobrej matroš.
"No to víš že jo.. Víš jak blbě by to znělo, kdybys na mě volala třeba při aportování, nebo tak: Přines Psí prdel! Víš jak, je to pro tvoje vlastní dobro. Stačí že máš ty rohy a křídla, nemusím ti to dělat ještě horší." Pokrčím nad tím jenom rameny. Opravdu kreativní přezdívka, to musím uznat, takhle mě ještě nikdy nikdo nenazval. Možná bych jí taky nějakou měla vymyslet.. "No hele, né že se budeš ucítit uraženě, že jsem ti nevymyslela taky nějakou přezdívku. Ale myslím, že tvoje jméno je už tak dost strašné, takže žádnou nepotřebuješ." Usměji se na ni sladce No a potom jdeme do té vesnice. Jenom čekám, kdy mi začne povídat, že doma se tady staví z pendreků ve tvaru cihly a střechy jsou pokryté cukrovou vatou a místo penězi se tu platí lízátky. Nic takového z ní však nevyšlo, tudíž jsem předpokládala, že nic takového se tu nepraktikuje.
"Tohle je nějaká skvoterská oblast, nebo co? A kdy se vrátí majitelé, jenom ať stihnu dřív vypadnout." Uchechtnu se a hodím si na zem krosnu. No ty vole, teď se cítím jako na táboře, až jsem měla sto chutí se jí zeptat v kolik bude budíček a jestli budeme mít i nástupy.
"Nebój, já nejsem teritoriální typ, to přenechám jiným.." Odmávnu ji jenom a dál koukám kolem sebe. Ty vole, tohle fakt stojí za to.

"Děvky si na tohle dávaj moc velký bacha," pokrčila jsem rameny. Jako, kdyby mě tehdy matka nechtěla, prostě by šla na potrat. Tam to nebylo nic neobvyklýho, co chvíli nějaká její kolegyňka chodila na vyhnání plodu. Ale ona si mě nechala. A jo, obvykle tohle je citlivý téma a to pro spoustu lidí, ale mně to bylo fuk. I kdyby mě to nějak zasáhlo, najevo bych to nedala. Na to se umím až moc dobře ovládat. Tak byla moje máti prostitutka, no a co. I tak měla vyšší plat než většina ženských ve městě a mohla si dovolit všechno, co chtěla. Být succubou může být dost výhodný, když toho umíte využít. Nebo taky zneužít.
"Uff, tak to jsem si teda oddychla," odvětila jsem s hraně úlevným výrazem. Zmizel by jí ten její úsměv, kdybych nechala svoji pěst setkat s jejím ksichtíkem? Ne že by mě nějak výrazně štvala nebo by mě její slova zasahovala, spíš jsem tak víceméně uvažovala, jaké by to mohlo mít následky. Čistá zvědavost, nic víc, nic míň.
"Ty, Psí prdelko? Myslím, že zrovna ty jim budeš ukradená, což mě mrzí, doufala jsem, že uvidím tvé rozkošné žilky na denním světle," mrzutě a zklamaně jsem zakroutila hlavou. Jo, tohle popichování bylo fajn. Byl to jiný druh provokace než s Asurou, ale to neznamenalo, že by mě snad jeden nebo druhej nebavil. Právě naopak. Bavili mě o to víc. A Maddie, přesladká Maddie byla ještě něco úplně jiného. Budu ji muset najít. A trošku víc vyzpovídat. Ta její nevinnost si zaslouží bližší zkoumání. Zvlášť teď, když už není ta nepolíbená.
"Vlastně ani moc blbě ne. Furt lepší Psí prdel než Björk, to nemá moc daleko do Alíka, kdo ti vůbec to jméno dal? To už jako tehdy věděli, že budeš napůl čokl?" věnovala jsem jí další z mého arzenálu povýšených a pohrdavých úšklebků. "Seš ty vůbec poslušná, když už jsme u toho? Aportuješ klacíky? A vsadím se, že honíš i svůj vlastní ocas," uchechtla jsem se a při zmínce o ocase mi blýsklo v očích. Znělo to dost dvojsmyslně a když se nad tím zamyslím, asi to tak bylo i mířeno. Pak jsem se chytila za srdce a vydala tichý bolestný sten. "Už jsem si to začínala brát osobně, že pro mě nic nemáš. Ale můžeš mi říkat i Bohyně, to je moje druhý jméno," uchechtla jsem se záměrně arogantně. Mám svý jméno ráda a ani nějaká chlupatá lykantropka mi ho nezhnusí, ať už si o něm myslí, co chce.
"Ne, můžeš být v klidu, jako bezďáci nás sem přišlo víc, můžeš tady zůstat," ujistila jsem ji. Myslela jsem to vážně, ale pořád v tom byla dávka lehkosti a taky nadřazenosti. Ne že bych si doopravdy připadala jako něco víc, ale tahle holka ve mně probouzela to, co se za normálních okolností projevuje jenom minimálně.
"Jooo, to říkal ten čokl před tebou taky," utrousila jsem spíš jen tak pro sebe a pobaveně se tlemila tomu, jak se Björk kolem sebe koukala a nechápala. Taky jsem byla dost vyplesknutá, když jsem to tady viděla poprvý, ale rozhodně ne tak jak ona. "Jo a taky by bylo fajn, kdybys nic neohryzávala a vůbec celkově tady neprovozovala ty svoje čoklíkovský záležitosti, na to máte les, kapišto? Jenom, abysme si to ujasnily mezi sebou rovnou," probodla jsem ji přezíravým pohledem.

Bylo to možná zvláštní, ale něco ve mě jaksi toužilo jí trošku pocuchat ty její rozkošné, blonďaté vlásky. Né ani tak kvůli toho, že by mě nějak zvlášť štvala, nebo tak, ale.. No, podle toho, jak ladně dokáže odrážet moje urážky, jak ladně by asi odrážela moje rány? Možná jenom jednu, nebo dvě? Ačkoliv si úplně nejsem jistá, jak by to dopadlo, kdyby najednou pode mnou ležela na zádech a.. Ok, dobrá a tohle by stačilo. Nicméně, pěst mě trošku svědila. Kdyby tak jenom sama dala první ránu. Jenomže něco mi říkalo, že ona mě jako první neudeří. Ona bude mučednicky snášet moje urážky a bude je odrážet, tak jako já ty její a.. No prostě bude dělat, že to s ní nic nedělá. A co já vím, třeba to s ní fakt nic nedělá, ale to mi bylo fakticky ukradené. Já to nedělal záměrně, abych jí zničila sebevědomí, nebo něco na ten způsob, já to dělala čistě pro svoje potěšení. Ovšem, mnohem více by mě potěšilo, kdybych jí mohla malinkato pocuchat.
"No to mě ovšem štve ještě více.. Nezapadnu a ještě nepotěším nějakou blonďatou můru. Jestli já z toho náhodou neupadnu do hluboké deprese.. Už cítím, jak můj život ztrácí smysl." Normálně, jeden by mi to aji věřil. Že mě to fakt sere. Jenže ono ne. To byl prosím pěkně další ukázkový příklad toho, jak sarkastická dokážu být.
"Nechci ti do toho kecat, ale mám pocit, že to je spíš Štěk*, spíš než Alík." Pokrčím na to uznale hlavou. "Ale to je v pohodě, byla jsi blízko." Řeknu jí konejšivým hlasem. No dobrá, svoje jméno jsem měla ráda. Sama jsem si ho vybrala.. A že to Vigrid dalo zabrat, musela vyjmenovat desítky jmen, než jsem si vybrala. Chudák malá.
"Na klacky moc nejsem a ocasy taky nejsou zrovna dvakrát moje věc. Ale znáš to, každej občas nějaký ten klacek potřebujeme.." Ano, to byl prosím pěkně dvojsmysl. A docela neskrývanej. A bylo mi to úplně jedno. Tedy, docela mě zajímalo, jak na to zareaguje.. Žádné zděšení ani překvapení jsem nečekala.. Možná jenom úšklebek? Ačkoliv si úplně nejsem jistá, jestli bych neměla ještě větší chuť po ní vyjet.
"To je dobrý, já si najdu jinej způsob jak ti trošku pohonit ego, něco víc kreativního.." Další z mých ušklebků a ruce jsem u toho zarazila hluboko do kapes.
"Tady je to asi takový menší útulek pro zoufalce. Každý dostane svoji boudičku a pokud bude čistotný, tak ho v ní i nechají bydlet. Skoro jako doma.." Uchechtnu se. No jo, člověk musí umět urazit i sám sebe, ne jenom ostatní. Ostatně jsem snad jediný člověk, u kterého si můžu být jistá, že když ho urazím, tak mi nerozbije držku.
"Takže žádný ojíždění nohou náhodných cizinců? Huh, tak to bude fakticky těžký. Ale neboj, tvoje noha v ohrožení není, ten tvůj ksicht ti to pojistil.." Ujistím ji. Už teď mi bylo jasné, že téhle vesnice budu mít brzy plné zuby. Prostě jsem nějak nezachápala mentalitu zdejších lidí, nebo tedy.. Těch, co lezli na světlo. Co já vím, třeba tady mají nějakou underground skupinu.


*// No, jako štěk, jako anglicky Bark, předpokládám, že se baví v angličtině.

Ale jo, klidně bych jí jako první vrazila, nedělalo by mi to problém. Kdyby mi dala dost pádný důvod... No, i když, když se nad tím tak zamyslím, nepotřebuju ani ten pádnej důvod. A vlastně ani ten důvod. Nuda je totiž důvod sám o sobě. A ať už jsem to chtěla přiznat nebo ne, nudila jsem se tady. A to tak, že hodně. Né že by to tady bylo nějak strašný, jenom jsem neměla nic na práci a přes den fakt vysedávat v baru nehodlám. Už jsem ten klub mimochodem objevila, chtělo to sice fakt prolízt celou vesnici, ale nakonec jsem ten nápis Padlý anděl přece jen zahlídla. Bylo tam pár fajn succub a jim podobných, ale co bych čekala, většina v životě nebyla v klubu ve velkým městě. Nemaj ani páru o tom, jaký to je tam. Jako zdejší alternativa se to ale dalo brát. Aspoň tam jsem se většinou nenudila. Třeba bych tam mohla dotáhnout Björk. Nebo Maddie... To zní jako plán.
"To je smůla, že se neztrácíš aji ty," zakroutila jsem zklamaně hlavou, přičemž mi v očích pobaveně zajiskřilo. "Někdo má prostě v životě pech," zašklebila jsem se. Ani netušila, jak velká pravda to je. A teď to nemyslím tak, že bych se snad litovala nebo říkala, že jsem měla nějak blbej život, ale... no, ta Sverreho zrada, ok. Možná to zase tak růžový nebylo, jak si to vysnívám teď, ale věřím, že jsou i horší, tragičtější a dramatičtější osudy. Bohové vědí, co potkalo tady tu.
"To je fuk, čokl jako čokl," pokrčila jsem rameny lhostejně. V mých očích to furt bude ta holka, co je napůl pes, má blechy a vocas. Ale ta její poznámečka, co následovala, mě donutilo se vědoucně ušklíbnout. Že by skrytý náznak? Nebo jenom nechtěný a neplánovaný dvojsmysl?
"Tak až ho budeš potřebovat, zkus se předtím stavit za mnou," sjela jsem ji poněkud zajímavým a asi i všeříkajícím pohledem. A bylo mi jedno, jestli se teď bude tvářit odmítavě. Mám o sobě vysoký mínění - očividně, ale oprávněně. A jestli odmítne? Pche, jsou tu desítky dalších, kdo ne. Björk by byla jen dalším zářezem.
"Fajn, beru tě za slovo," mrkla jsem na ni s přezíravým úsměvem a nato se rozesmála. "Hele jo, přesně něco takovýho," souhlasila jsem. Vždyť taky měla pravdu. Všichni, kdo sem přijdou, jsou vlastně zoufalci, bezďáci. Ti vyvrhelové společnosti. Hah. Proč to tak moc sedí.
"Řeknu ti, že mnohem lepší je ojíždět ksicht, ale nebudu ti do toho kecat, vy Psí prdele máte vlastní choutky, že jo," pokrčila jsem posměšně rameny. Její narážka na můj obličej se mě ani trošku nedotkla. Na to až moc dobře vím, jak na tom jsem. Přimhouřila jsem kapku oči a s mírným tajemným úsměvem si ji prohlédla. "Pojď kousek blíž," vyzvala jsem ji vyzývavým tónem. Pokud nešla sama, udělala jsem krok k ní já. Ještě pár vteřin jsem si ji prohlížela a pak jsem se prostě přisála na její rty. Teda, ne doslova, samozřejmě, ale prostě jsem ji políbila. Trvalo to jenom okamžik, který vyústil v ránu pěstí rovnou do jejího psího čumáku. Ó ano, tohle bylo v plánu celou dobu. Jasně, že jsem do toho nevložila celou svou sílu, to by si sedla hezky na zadek, ale bylo to tak akorát na krev z nosu a malý odskočení dozadu. Spokojeně jsem se tomu zubila a ocasem jsem vzrušeně švihala kolem nohou.

"Nikdo ti nebrání v tom zamávat těm tvými plácačkami a uletět někam do západu slunce, drahá. A vzhledem k tomu, že tě moje přítomnost tak sere, to je tvoje jediná možnost, jak se mě zabavit." Mrkla jsem na ni s lehkým úšklebkem. No jó, zas tak velká osina v zadku jsem pro ni být nemohla, jinak by mi buď už dávno ubalila, nebo by se dávno odporoučela.  Vlastně bych se s vámi vsadila, že ji tohle vlastně docela bavilo. Beztak byla znuděná až běda. Takže jsem jí vlastně prokázala službu, meh.. No dobrá, zas tak naivní jsem nebyla, vlastně mi bylo docela jedno, jestli tady je, nebo není. Jako jó, ona sice byla fajn, ale já jsem celkem samotářský člověk, já bych si vystačila sama se sebou.
Nad její poznámkou, že má někdo prostě v životě pech se jenom malinkato zašklebím. Vlastně každý má v životě svůj pech. Já jsem ho měla, ona ho měla, všichni jsme ho měli, jenom u někoho to bylo horší, u někoho lepší.. A ten kdo ho neměl, ten ho dostane. Musela jsem se hodně kousnout do jazyka, abych nevyvalila další salvu poznámek o tom, jak strašně je na tom ona, že ten pech schytala pěkně tvrdě, s tím jejím ksichtem a jménem, ale nakonec jsem to to zvládla. Takže ve výsledku to prostě vypadalo, že jsem tu poznámku prostě přeslechla, jako kdyby vůbec nic neřekla.
"To je pravda, ty vypadáš docela jako rajda, u tebe by se pár kondomů najít dalo. Tak díkes, stavím se." Ušklíbnu se. Její reakce mě upřímně překvapila. Tedy, né že by to nějak šlo znát, jenom jsem prostě na tváři měla samolibý úsměv, toť vše. Nah, upřímně mě využití její nabídky lákalo..
"Prodává se tady někde vůbec nějaký chlast, nebo alespoň cigára? A tím nemyslím žvýkačkový cigarety.. Nebo je to tady proti zákonu, co je beztak napsaný na jedlým, cukrovým papíru?" Kouknu na ni. Jako upřímně? Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych to tady střízlivá dala. A tabák mi teď bude stačit asi tak na dalších pět dní, potom nemám co kouřit, takže to byla docela prekérka.
"To si piš že jo, my jsme taková zvláštní skupinka. Jsou lesbičky, gayové, bisexuálové, transexuálové a já nevím jací ještě sexuálové a potom taky lykantropové." Mrknu na ni, jako kdybych ji o tom chtěla ujistit. Trošku nevěřícně na ni kouknu, když mě vyzve abych šla blíž k ní.
"Nesrala jsem tě ještě před pár minutami náhod-" Ani to nějak zvládnu doříct, když mě ta můra políbí. Nah.. A já doufala, že jí nejdřív rozbiju ciferník. Potom to však přijde. Ona mi prostě jednu ubalí, až se mi z nosu spustí menší pramínek červené. Na mojí tvář však nejde vidět nic jiného, než spokojený úšklebek.
"Ani netušíš, jak dlouho jsem čekala, až tohle uděláš." Usměji se na ni a potom, během chvilinky jí díky svojí mrštnosti jednu ubalím taky. Ale pěkně zespod, až jí cvaknou zuby, moje druhá pěstička v zápětí putuje k jejímu břichu, kde jí taky s trochou štěstí jednu ránu ubalím. Ta ovšem není tak rychlá, vzhledem k tomu, že si dávám bacha, aby mi zase jednu nedala ona.

"Pche, tu laskavost bych ti teda neprokázala, zlatíčko," vyplázla jsem na ni jazyk. "Jen abys to tu vydržela se mnou ty, Psí prdelko," dodala jsem o nic méně pohrdavě a jedovatě. A stejně mi na rtech pořád hrál ten samolibý a spokojený úšklebek. Ani netušila, jak uvolňující to pro mě bylo. Jako jó, s pár lidma jsem si pokecala, ale najít někoho, kdo se s váma začne urážet, tlemí se u toho jak blbeček a nebere to vůbec vážně, je fakt úkol. A proč nevyužít téhle skvělé příležitosti, která se naskytla. Björk by navíc mohla být i víc jak slovní rozptýlení, jestli chápete, jak to myslím.
Sice vypadala, že mě přeslechla, ale já věděla, že mě slyšela moc dobře. Buď jsem zasáhla citlivý místo anebo se protentokrát zvládla zadržet. To bylo ale docela divný, že držela hubu, jindy měla furt něco, co z ní vypouštěla, jedno jedovatější než to druhý. Ale já si nestěžovala. Bavilo mě to, zatraceně moc. Nahlas bych jí to asi nejspíš neřekla, ale mohla si být jistá, že teď se mě tuplem jen tak nezbaví. Čím víc mě bude urážet, tím víc si mě k sobě připoutá. Že vám tahle rovnice nedává smysl? Mně taky ne.
"Dík, to je pro mě vlastně lichotka," uchechtla jsem se a myslela to smrtelně vážně. Ještě abych vypadala jak jeptiška, brr. "Ale najde se toho u mě i víc než jenom kondomy," sdělila jsem jí jakoby nic. Co se ale všechno u mě skrývá, jsem ale nechávala na její představivosti, o níž jsem nepochybovala, že je velká. Zvlášť dle všeho zrovna v tady těch věcech.
"Lásko, to byla první věc, kterou jsem zjišťovala. Jasně, že jo, ale výběr tady moc teda není," informovala jsem ji a z kapsy vytáhla trochu pomačkanou krabičku cigaret a zatřásla s ní, to jenom abych ukázala, že nekecám. Když si vzpomenu na tu krásnou flašku zlaté tequily, která mě čeká v chatce... mmm. Hned bych se s ní šla kamarádit. A zkoušet ožrat Asuru. Anebo Björk, ta je blíž.
"To abych si taky pořídila svou vlastní sexualitu," zamyšleně jsem nakrčila obočí, ale pak se opět uchechtla a jala se realizovat svůj plán. Ráda bych v tom polibku i pokračovala, ale to se s plánem neslučovalo. Bohužel. Alespoň prozatím ne. Šklebila se stejně spokojeně jako já, i když jí tekla krev z nosu a mně ze rtu, protože jsem si ho zubama rozkousla. Ráně do břicha jsem se tak tak vyhnula, spíš mi jen olízla můj neexistující špek, načež jsem po ní prostě skočila. Pomohla jsem si křídly a omotala jsem ji ocasem. Pravou pěstí jsem teď už o něco silněji mířila na její tvář a jak jsme padaly, chmatla jsem druhou rukou po jejích vlasech. Stačilo by, abych trochu jinak natočila hlavu a byla by prošpikovaná mýma rohama. Sranda, ne? Ležela jsem na ní celou svou vahou a křídly vyvažovala. Přece se nenechám překulit. Přede jen v zájmu vlastního zdraví, zlomený křídlo zatraceně bolí. "Dočkala ses," procedila jsem mezi zuby, oči mi svítily energií a nadšením. "Baví tě víc bitky nebo sex?" zajímala jsem se. Čistě proto, že bude praktické to vědět, ale taky proto, že bude praktické to vědět i v tuto konkrétní chvíli.