Vedlejší uličky

Madelaine byla od přírody zvědavá. Pořád měla potřebu prozkoumávat zákoutí vesnice, ačkoliv za těch 18 let, co tady žila, už měla prozkoumáno snad úplně všechno. Do nedávna jí chyběla ještě temná část lesa, nicméně i tam už se dostala a odnesla si pár škrábanců na nohách a zaděláno na pěkné noční můry. Ještě teď jí z toho zážitku naskakovala husí kůže a měla nepříjemné mrazení v zádech. Ano, tetička věděla, proč ji před tímhle místem varovala. Ona se tam dostala úplnou náhodou, vůbec to nebylo schválně. Jak by taky mohlo, s tím kolik o tom místě slyšela? Její dnešní cíl ovšem tak úplně nebyl neúmyslný.
Od toho táboráku se většina jejích myšlenek týkala jenom jednoho.. Rune. Božínku, ta succuba jí tak pomotala její rozkošnou hlavinku, že se nedokázala na nic jiného soustředit. A díky tomu se dostala do temné části. Ona to totiž ani nezavnímala. Ovšem na výpravu za nalezením klubu se vydala schválně. Jasně, mohla by říct Ricovi, prostě se ho zeptat, ale on by chtěl potom vědět, proč ho hledá a chtěl by jít s ní a potom.. Prostě radši šla na vlastní pěst no. Zalezla tedy do jedné z uliček, zhruba v místě, kde si myslela, že by mohl poblíž být ten klid a vyčkávala. Možná čekala na někoho, kdo by ji tam zavedl, tedy, spíš na to, až se objeví někdo, kdo vypadá že jde do klubu, aby ho mohla sledovat. V co doufala? Těžko říct. Tedy, zas až tak těžké to nebylo.. Ona chtěla jenom vidět Rune. Už jenom při zmínce o té démonce si musela sáhnout na rty, jako kdyby se chtěla ujistit, že už je políbená a že.. Že Rune a to co k ní cítila bylo skutečné. Ovšem, co jí ani v nejmenším nedošlo bylo, že bude působit jako pěst na oko. Měla na sobě bílé šatičky, které byly v podstatě na ramínky a normální rukávy, co byly spíš volánky, jí vysely na ramenou. Víte co myslím ne? Prostě off shoulder dress. K tomu si vzala bílé nad kolenky, které si zapnula k podvazkům a k tomu si vzala tmavě hnědé oxfordky. Ani v nejmenším jí nedocházelo, jak asi ty podvazky mohly vypadat, kdyby na sobě neměla ty šaty. Zároveň však byly bílé, takže prostě vypadla ještě nevinněji. Navíc, když měla šaty, nešlo vidět, že to byly podvazky, to by jí je někdo musel trošku vyhrnout. Vlasy se jí v rozkošných vlnách snášely na ramena. A samozřejmě potom pár sněhově bílých, skoro až zářivých křídel. Byla andělsky krásná a v očích měla rarášky. Tolik si přála se dneska do toho klubu podívat.

Ne, fakt jsem neměla nic lepšího na práci než se prostě bezcílně potloukat po ulicích a přemýšlet nad blbostmi. Na klub bylo ještě moc brzo a vysedávání v baru by byla stejná nuda jako tady venku. Na dnešek jsem se navlékla do černého volného průsvitného tílka, krátkých riflových šortek a jednoduchých tenisek. Rty jsem přejela rudou rtěnkou a namalovala si decentní linky. Takhle vyzbrojená jsem vyrazila do uliček vesnice. Původně jsem mířila směrem k Padlému andělovi, ale nakonec jsem to přehodnotila. Nebudu jak násoska. A tak jsem si zapálila cigaretu, vtáhla kouř do plic a zašla za další roh. Šoupala jsem podrážkama o zem a ignorovala všechny ty znechucené a odsuzující pohledy. Hrdě jsem držela hlavu nahoře a pohledy jim opětovala. Jen ať si myslí, co chtějí. Do mých věcí nemaj co strkat rypák. A to, že jsem succuba? Sorry, ale každej holt nemá šanci si vybrat, kdy se narodí. Jako kdybych se vůbec chtěla stát jinou bytostí. To ani náhodou. Ani za nic. Jsem spokojená tak, jak jsem.
Pokračovala jsem dál jednou prázdnou uličkou a vtom ji uviděla. Stála tam Maddie a připadalo mi, že něco hledá. Nebo na někoho čeká. Anebo se prostě jenom rozhlíží a fláká se jako já. Potichu jsem k ní zezadu došla a zakryla jí oči. "Ale ahoj, Andílku, copak tu děláš?" šeptla jsem jí do ouška s potutelným úsměvem. Odkryla jsem jí oči a stoupla si do jejího zorného pole. "Snad tu na nikoho nečekáš?" povytáhla jsem obočí a dala jednu ruku koketně vbok. Tak tohle bylo příjemné překvapení. Už je to vlastně víc jak týden, co jsme se seznámily na táboráku. Hah, to jsem ji tehdy pěkně sejmula, sice omylem, ale jo. Ale tak snad jsem to pak dostatečně vykompenzovala tou pusou, která byla mimochodem pěkně sladká, až se mi málem zkazily všechny zuby. Teda, ten jahodový lesk na rty byl super, spíš myslím sladký jako pocitově. To víte, táborák a taková romantika. Nic pro mě, ale na Maddie by tyhle věci měly fungovat. Ale né, to nemůžu dovolit, nemůžu nechat tyhle slaďárny, aby Andílka zkazily. To bych si neodpustila. Musím si ji správně vycvičit a vychovat... Uch, kde se tyhle myšlenky berou?

Nijak zvlášť nedoufala, že by Rune potkala takhle brzy. Samozřejmě, celým cílem téhle výpravy bylo právě nalezení té ženské, co jí tak pomotala hlavu, nicméně, spíš spoléhala na to, že jestli ji někde najde, tak to bude právě v tom klubu. Né jenom takhle na ulici. A proto ji to tolik překvapilo, když k ní přišla a zakryla jí oči, mezitím, co Maddie stála a vykukovala zpoza rohu, jako kdyby vyhlížela potencionálního hospodského povaleče, co by se tak mohl ocitnou v baru, či klubu. Pěkně s sebou cuknula, když Rune přiložila ruce na její oči a dokonce u toho i malinko vypískla, avšak, moc nahlas to nebylo, což naznačovalo i to, že se v podstatě nikdo neotočil. Kdyby vypískla normálně, zřejmě by přispěchalo dalších deset lidí na pomoc. Nevědomky si musí zkousnout ret, když uslyší, že je Rune tak blízko. Jenom kousek a mohla by.. Ugh.. Na rtech se jí rozlije radostný úsměv a ona se trošku pootočí k Rune, která mezitím taky pohnula svým rozkošným zadečkem, takže na sebe teď pěkně viděly.
"Zdravíčko.." Zašvitoří víc než vesele a zhoupne se na patách.
"Eh.. Já.." Tohle je ovšem docela prekérní situace. Co má jako říct? Ona neumí lhát.. Ale přeci jí nemůže říct, co tady doopravdy dělala, no ne?
"Já se tady jenom.. To.. Tamto.. Potloukám.. Zkoumám..A.. Tak.." Nikdo není ve lhaní než ona, doopravdy. Tolikrát se zasekla během jedné věty, do toho si dvakrát odkašlala a ani se nedokázala Rune podívat do očí. Ona byla fakt beznadějný případ, co se špatností týče..
"A co ty? Neměla bys být v tom klubu? Třeba? Říkala jsi, že je to takový váš.. Rajón.." Teď už po Rune dokonce i pokukuje, její hlava je však pořád sklopená dolů, skoro jako kdyby se styděla. A taky že se styděla. Měla strašný strach, co si za ostudu utrhne. Jednou rukou u toho žmoulala lem svých šatů a sem tam se ukázal i jeden z podvazků.

Jo, ono je dost neobvyklý vidět succubu jen tak se poflakovat po ulicích. Každej by čekal, že budeme celej den vysedávat v hospodách a barech a v noci pařit v klubech. Takže se nebudeme nikomu vystavovat na očích a nebudeme provokovat už jenom svojí přítomností, která je už tak dost pohoršující. Jasně, jako kdyby se succuba neuměla chovat slušně. Pche.
Jakmile jsem Maddie na ulici viděla, prostě jsem za ní musela jít a uzmout si kus její pozornosti. Nebo radši všechnu. Řekla bych, že ze mě byla lehce vyvedená z míry. S tím, že lehce je slabé slovo. Ale mně se to líbilo. Bylo mi jasný, že je ze mě celá paf a taky kdo není, že? Jenže u Maddie to bylo založeno na něčem úplně jiném. Ona je čistá, neposkvrněná všemi těmi hnusy dnešní doby. Nikdo tady ale (kromě succub a lykantropů) se nezdál nijak zvlášť, jak to říct, dotknutý nemravností. Což je škoda. Ale vzhledem k tomu, že tahle vesnice je prozatím mým jediným bezpečným útočištěm, asi mi nezbývá nic jinýho než tu zůstat. Ale Maddie, ach sladká Maddie, ta mi bude dostatečnou zábavou. Teda doufám, že ano.
"Jasně, chápu," odvětila jsem s vědoucným pohledem. Lehounce jsem povytáhla koutek tak, že se můj úsměv teď změnil spíš na náznak úšklebku. Zcela zjevně něco skrývala a nechtěla se k tomu přiznat. A to mohla být spousta věcí vzhledem k tomu, že se vidíme teprve podruhé. Proč by mi hned měla něco vykládat. Bylo ale pěkně roztomilý, jak se to snažila dost neuměle zamluvit. Takže lhát a předstírat neumí, to abych si pamatovala. Mohla by to být v budoucnu menší komplikace, ale těm se dá i předejít. Pokud nějaké budoucno mezi námi dvěma vůbec bude. Čtěte, pokud se ode mě nechá kazit.
"Ále, na klub je ještě brzo," mávla jsem rukou a pobaveně se usmívala nad jejím studem. "No tak, Andílku, nestyď se," povzbudila jsem ji, prsty jsem jí pozvedla bradu a dala za ucho neposedný pramen vlasů. "Ty jsi takové zlatíčko... Jak ses měla, copak jsi prováděla celou tu dobu?" zeptala jsem se jí a ruku zase spustila dolů. Nejradši bych se jí dotýkala mnohem víc, ale budu muset pomalu a polehounku. Jasně, že mi oči zabloudily k sukni jejích šatů a spatřily i podvazky. Rozkošné.

S vesnicí se to mělo tak.. I když někdo byl zkažený, nemravný a já nevím co ještě, tak to většinou úspěšně skrýval. Každý máme svoje dirty little secret, nějakého kostlivce ve skříni, ale specialitkou tohohle města bylo, že se to každý snažil skrývat za masku pozitivity, lásky a optimismu. Až na Maddie. Ona nedokázala vidět do věcí, neměla potřebu číst mezi řádky. Ona prostě brala věci tak jak je viděla, tak jak na první pohled byly. Protože tak ji to učili. Do toho ta věc s přehnanou starostlivostí o její osobu.. Vlastně celý její život byl založen na jisté lži. Na nějaké fantazii, na něčem, co vlastně ani tak není skutečné. Otázkou však zůstávalo, co se stane, až to jednou prokoukne?
A za další.. To už však nebyla otázka, to byl holý fakt, který neměl šanci nikdo vyvrátit. Až ji Rune zkazí (Všímáte si slovíčka až? Protože všichni dobře víme, že Maddie by pro tuhle succubu udělala cokoliv a tak je naprosto jasné.), zůstane stejná co se týče toho jak je hodná, nebo bude zahořklá?
"Jo.. Potloukám.." Přitakala nervózně a opět se zhoupla na patách. Ona prostě lhát neuměla a předstírat už vůbec ne. I kdyby se sebevíc snažila, řeč jejího těla by to na ni prozradila.
"A-aha.." Pousměje se a její oči teď směřují na úsměv Rune. No a co se nestalo.. Opět se jí v břiše objevili ti motýlci, nebo co že to bylo za pěkně protivný pocit. A to si chudák holka myslela, že je to pryč. Jenomže nebylo.
"J-já se nestydím.." Vyžbleptne a když ji Rune zvedne bradu a zastrčí pramen vlasů za ucho, tak si musí nevědomky zkousnout ret. Madelaine Abrahamsenová! Okřikne samu sebe v duchu. Vážně se jí hlavou teď honí myšlenky na to, jestli by další polibek byl stejně dobrý, jako ten první?
"Vlastně.. Nic moc.. Byla jsem v temné části.." Její pohled pořád nervózně těká všude kolem. Kdyby se dokázala dívat jenom na ní, jenomže kdykoliv se na ni podívá tak myslí jenom na.. Ahh.. Důkazem, že skutečně zavítala i do temné části jsou škrábance na nohou, které jdou vidět jenom malinko, přes ty bílé podkolenky. "A.. A co ty? Jak se ti tady líbí? Už ses s někým seznámila?" No dobrá, tohle nebyl tak nevinný dotaz. Tedy, byl, z jejích úst zní všechno naprosto nevinně, ale chápete.. Že by malá Maddie pocítila něco, jako je třeba žárlivost?

Jistě, že jsem pochybovala, že tu jsou úplně všichni tak počestní a mravní, jak se prezentují pred zbytkem vesnice, ale vsadila bych se, že nikdo z nich nemá na succuby z klubu. Třeba taková Maddie byla podle mě trochu extrém - neznalá, nepolíbená, nevinná v každým ohledu. Bylo jen otázkou času, kdy se objeví někdo, kdo ji dokonale zkazí a ukáže jí všechny tyhle "temné" věci. Pojď a přidej se k naší temné straně, máme sušenky rozkoše a nektar moci. To by tomu tak odpovídalo.
Zaculila jsem se na ni, jako kdybych jí doopravdy sežrala, že se tu jen tak potloukala. Fakt, že o pár uliček dál je Padlý anděl, pomineme. Byla vážně rozkošná, jak se snažila schovávat všechny ty rozpaky a přitom jí to vůbec nešlo. Ani mi nešlo mít v tu chvíli nad ní škodolibou radost z toho, jak je ze mě hotová. Maddie není mrcha, to bylo na první pohled jasné. Leda by byla tak dokonalá herečka, že by obelstila i mě. Což je víc než krajně nepravděpodobný.
"Jasně, že ne. A já nejsem succuba," uchechtla jsem se, takže bylo jasný, že jí to ani za mák nevěřím. Klopení očí a hlavy? To pokukování? Ale prosím vás, vždyť to mluví samo za sebe. A to, jak si skousla ret? Akorát jsem si pomyslela, jak šťastná bych byla, kdybych jí ho mohla skousnout sama. I když bohatě by stačil i další polibek. Vždyť ona si o něho vyloženě říká tou svou nevinností! Ale ne tady na ulici, kde by to mohl kdokoliv vidět. Furt ještě mám pud sebezáchovy. Už vidím ten rozlícenej dav, jak se na mě žene s vidlema a pochodněma. Brr. No, to možná ne, ale rádi by nebyli. Vždyť přece i sama Maddie říkala, že tady má každej nutkání ji ochraňovat. Tak a teď si ji pod svá čtyři křídla vzala tahle succuba, muhehe.
"V temné části? Co to je zač? Nějaká extra strašidelná část lesa?" zakřenila jsem. Jasně, že jsem vůči tomu byla pěkně skeptická. Vždyť je tady jinak všechno jak z pohádky, všechno růžový a třpytivý, jen ti jednorožci kadící duhu tu chybí.
"Ale joo, s pár lidmi jsem se potkala. Prozkoumala jsem ten váš klub a tak, nic extra," pokrčila jsem rameny. Přitom mi ale na mysli vyvstal obrázek noci s Björk. Ta teda stála zato. Byla bych se i samolibě ušklíbla, ale to by vyvolalo další otázky, a tak jsem si úšklebek nechala pro sebe. Maddie nemusí vědět o mých dobrodružstvích.

Ano, Maddie byla opravdový extrém. Byla prostě anděl, v celé své podstatě.. Ale ona byla i na anděly až moc nevinná. Nebo spíš neznalá. Oni ji totiž všichni uchovávali v sladké nevědomosti. Maddie byla naivní a někdo by ji mohl mít až za hloupou.. Ona ale nebyla hloupá, to ani v nejmenším..
"A-ale.." Zakoktá se a celá zrudne jako rajčátko. Přesně tohohle se bála. V hlavě se jí honilo, co všechno si teď o ní musí Rune myslet a rozhodně to nebylo nic o tom, že by ráda zkousla ten ret, co si nevědomky sama Maddie hryzala. Ah bože, to by Maddie dala za další polibek? Snad by i zaprodala svoji duši. Heh, třeba nějakému démonovi, if you know what I mean. Nějak jí nedocházelo, že by snad mohl ten polibek způsobit Rune nějaké problémy.. Tyhle věci jí vůbec nedocházeli, hlavně proto, že když si někdo chtěl s někým něco vyřídit, dělali to většinou v tajnosti a nedělali kolem toho divadlo. Což taky znamenalo, že se to Maddie většinou vyhnulo a tak si myslela, že když má někdo monokl, je to určitě proto, že narazili hlavou nešikovně do dveří.
"No, temná část.." Ošila se jenom u té představy. "Jo, je to v lese.. A jo.. Je to tam dost strašidelný.. A nebezpečný.." Už podle výrazu, jaký měla Maddie na tváři bylo poznat, že tohle zrovna ze srandy nemyslí. "Je to tam fakt hrozný, hraje si to tam s tvou hlavou, jsou tam děsivý tvorové a.." Znovu se musí ošít a dokonce jí u toho naskočí husina. Jo, bylo jasné, že Maddie to místo nemá ráda. Ani v nejmenším.
"Jo, našla jsi ho jo? To je.. Dobře.. A.. Ehm.. Kde že teda je?" No jó a už to začíná. Ten strašný, bodavý pocit žárlivosti.. Co když? Uhh.. "Teda, né že bych tam někdy měla v plánu jít, ale víš jak.. Mohl by se mě.. Teda.. Víš jak.. Někdo zeptat na cestu a.. Ono by to.. Ehm.. Mohlo být to.. Blbý.. kdybych jim neuměla potom to.. Poradit.. Ugh.." No tak tohle byl oficiálně ten nejzoufalejší a nejhorší pokus o lež.. Plácala páté přes deváté, těkala u toho pohledem všude kolem, žmoulala lem šatů a.. Prostě byla ztělesněním nervozity. Pírka na křídlech se jí lehce chvěla. Panebože, tohle s ní dělala přítomnost té succuby? Vždyť z ní byla úplně hotová.. Jediné, co se jí honilo myslí byla myšlenka na její rty a.. Urghgjhh..

"Ale no tak, buď v klídku," zakřenila jsem se na ni s jiskřičkami v očích a zavrtěla hlavou, aby si s tím fakt nedělala starosti. Co bych si tak o ní asi mohla myslet? Leda tak to, jak zatraceně hezká a roztomilá je. Byla by docela sranda, kdyby mi mohla nakouknout do hlavy a vidět moje momentální myšlenky. Třeba by ji potěšily a uklidnily. Anebo naopak vyděsily a odradily. Uch, tak ráda bych v pěstičce stiskla ty její sametový vlásky, přivlastnila si její hebký rtíky a zmocnila se celé její mysli i těla. Vsadím se, že by se mi ani nebránila. Nechala by moje dlaně klouzat přes její boky, vyhrnout ty její šatičky až někam k hrudníku a stáhnout - nebo ještě líp roztrhat punčochy. Ale dost takových myšlenek... Musím se soustředit na to, abych po ní tady nevyjela.
Mileráda bych jí takových polibků dala třeba tisíc, kdybych mohla. Klidně hned, kdyby to šlo. Však ona si je zaslouží. A ocenila by je, tím jsem si naprosto jistá. Úplně jako kdybych slyšela její čisťounkou dušičku volat a škemrat. Maddie prostě musí být moje. A to ani nemusí být lesbička, na tom mi pramálo záleželo. Však víte, u holek je to stejně celý takový jiný a divný. I kdyby to měl být jenom její experiment. Jedna noc lepší než žádná noc. Ale kdo taky říká, že se s ní hodlám dát dohromady. Zaučit, vychovat a přetvořit k obrazu svýmu a pak pápá, ptáčku, můžeš vyletět z mateřskýho hnízdečka. Holt prostě nejsem vztahovej typ a už vůbec ne ten, co by si vytvářel zbytečný závazky. Baví nás spolu spát? Fajn, můžem zopáknout. To je vše, nic víc, ale ani nic míň než sex ode mě čekat nemůžete. Dobře, možná ještě i nějakej ten pokec.
"Fákt?" trochu nevěřícně jsem se podivila, když přišla řeč na temnou část lesa. Maddie vypadala, že z toho místa má fakt strach, ale tenhle Andílek, řekněme si to narovinu, je prostě měkkej. A já proto prostě tak nějak nevěřila, že by to tam mohlo bylt doopravdy fakt tak strašný. Na druhou stranu ve mně ale zažehla plamen zvědavosti. "Tam by mohla být sranda..." zamumlala jsem spíš tak pro sebe a hned bylo vidět, že mě to tam fakt zajímá. Budu se tam muset někdy mrknout. Ještě k tomu, když z toho má Maddie takovej strach.
"Vlastně je..." začala jsem odpovídat znalecky, ale pak jsem se zarazila a poslouchala ji. A musela se zeširoka vědoucně usmát. "Ne, nejsi na něho ani trošku zvědavá," propálila jsem ji pohledem, ze kterého jí muselo být jasný, že jsem ji zase prokoukla. Když ona je tak průhledná. Alespoň co se týče tady toho. "Mohla bych tě tam jednou vzít," nadhodila jsem jen tak jakoby nic, jako bych vůbec netušila, proč se mě asi tak ptala, kde klub je. Velice pečlivě jsem přitom sledovala její výraz. Mohla by se snažit hrát, že je jí Padlý anděl ukradený, ale pokud se tam chce vážně tak podívat... No, půjde to poznat. Potáhla jsem opět z cigarety a vyfoukla kouř stranou, ne na Maddie. Nemusí smrdět kouřem. Mně to vlastně zase tak taky nechutnalo, ale na uvolnění a relaxaci fajn. Navíc to byl zvyk.

Kdyby se jen mohla Maddie podívat do její hlavy.. Zděšená by byla určitě, tohle pro ni totiž bylo doposud úplně tabu, je to něco, co ani v nejmenším nezná a pokud ano, tak leda tak z knížek.. A co si budeme, knížky nejsou tak detailní jako by dokázala být mysl Rune. A kdyby Maddie věděla, že i Rune má sto chutí ji políbit. Se jí dotýkat.. Byla by v sedmém nebi. Protože za poslední týden, nebo jakže dlouho se to neviděly, nemyslela na nic jiného. V hlavě měla pořád živý obraz toho polibku, pořád cítila jak hebké byly rty Rune, když je přitiskla na ty její.. A další spousta myšlenek. A ne jenom myšlenek. Rune jí pronikla i do snů. Skoro každou noc se Maddie o Rune zdálo, skoro každou noc se budila se zrychleným dechem, celá roztoužená po doteku té démonky.
A přesně v tenhle moment se ty dvě rozcházely.. Maddie k ní necítila jenom jakousi živočišnou touhu, to něco, co vás vede k tomu, abyste si s někým během jedné noci užili a potom pá.. Ona si přála vědět o Rune všechno. Přála si ji poznat, přála si o ní vědět všechno, chtěla.. Kdyby věděla, že Rune by tohle chtěla, ale jenom na jednu noc, zlomilo by jí to její drobné, křehké a nevinné srdíčko. Pro Maddie už tak byl šok, že se jí líbí žena, natož aby to bylo ještě na jednu noc..
"Jo, fakt.." Kňukla a malinko se u toho zamračila. Z toho místa měla vážně víc než jen respekt. Po té zkušenosti už by tam zřejmě ani nepáchnula. A ten zájem, který o to místo Rune jevila? Ten ji znepokojoval ještě více. Měla o ni.. Strach? "S-sranda?" Vyjíkne trošku a vykulí svoje obrovský rozkošná kukadla na Rune. "Není tam sranda, je to tam fakt hrozný a dokonce mi brácha říkal, že se odtamtud pár lidí nevrátilo a když jo, tak většinou byli potom narušení a byla to fakt hrůza. Prý ti tam úplně pomotají hlavu. A žijí tam strašné příšery, co ti nejspíš sežerou mozek, nebo co. Já tam potkala pavouko lebkouny a ti byli fakt strašní." Mluvila teď pěkně rychle a úzkostlivě. Jako kdyby o Rune vážně měla strach a snažila se jí to vymluvit. Ona skutečně z toho místa měla hrůzu..
"Eh.. Já? Proč bych měla být zrovna na tohle místo zvědavá? Já.. Tam nemůžu, přece. Brácha by mě určitě zabil.. To, ehm, není místo pro anděly. Obvzlášť když se to jmenuje Padlý anděl, přece.. Ne, já.. Fakt mě to zajímá jenom.. Abych mohla.. Poradit ostatním jak se tam dostat.." No jó, všem nám je jasný, že teď jenom kecala.. A že jí to fakt nešlo. Žbleptala jednu blbost za druhou, nervózně se u toho kroutila jak nějaká žížala a pokukovala po Rune, u čehož si pořád hryzala ten spodní ret, až lehce začal červenat.
Tohle všechno ovšem skončí, když jí Rune nabídne, že by ji tam někdy mohla vzít. Celá v ten moment ztuhne, ani se nehne, jenom na Rune upřeně hledí a v očích se jí objeví jiskřičky. "F-fakt?" Zašeptá potom udiveně. "Ty.. Ty bys mě tam.. Vzala?" Byla z toho fakticky hotová. Musela si opět zkousnout spodní ret, protože jí v hlavě vytanulo spousta výjevů a kdyby se neklidnila.. Bůh ví, co by teď udělala. "Já.. Ehm.." Probudí se potom z toho tranzu a zase začne těkat pohledem. "Asi bych se musela zeptat bráchy, nebo někoho.." Vlastně nemusela.. Osmnáct jí už bylo, vlastně skoro devatenáct, nezodpovídala se nikomu..

Přesně to byl můj cíl - navrtat se jí do hlavy, okouzlit ji, uzmout si ji. Oblbnout ji natolik, že by udělala všechno, co bych po ní chtěla. Aby ve mně viděla bohyni, perfektní, blízkou a přesto nedosažitelnou. Co mě ale nejvíc děsilo, bylo to, že by se mi mohla doopravdy dostat pod kůži. To nesmím dovolit. Ale čeho se bojím, nezvládli to jiní, nezvládne to ani ona. Je možná fakt rozkošná a ten její ksichtík bude stát za pomuchlání, už jenom proto, co by si tady začali šuškat, kdyby za mnou začala běhat jak kuře za svojí matkou slípkou. Nešlo mi ani tak o ni a o její pověst jako spíš o mé vlastní přežití. Kdybych jim zkazila jejich hýčkanou holčičku, dívali by se na mě ještě hůř než teď. Ne že by mě normálně zajímalo, co si o mně kdo myslí, protože pokud to bylo něco špatnýho, mohl si tak leda nakašlat a odejít do míst, kam slunce nesvítí, ale tady mám doopravdy žít a nějak s těma lidma vycházet. Nemusím si to pocuchat hned první měsíc. Na druhou stranu... Ani trochu se mi nelíbila představa, že by měla být Maddie s někým jiným. To bylo něco, co jsem u Björk necítila. Nebo u Asury. Bylo mi fuk, s kolika tu budou ještě spát, jenže pomyšlení na to, že Maddie byť jen flirtuje (teda pokud to vůbec umí) s někým dalším, mě přihánělo až k nepříčetnosti.
Její reakce a následné žvatlání pak mě málem rozesmálo. Podařilo se mi ale i tak udržet, asi bych ji tím moc nepotěšila. A stejně se mi pobaveně zaleskly oči. Tak hrozný to tam přece bejt nemůže, ne? Vždyť to tady je jak v pohádce. No jo, ale i v pohádkách máš zlý čarodějnice, draky a podobnou havěť a ti taky nežijí na duhovým zámku, ozval se dotěrný hlásek v hlavě. Měl ovšem pravdu. Bez dobra by nebylo zlo a naopak a všechny tyhle kecy. No jo, dobře, už věřím, že to tam může být fakt hnusný.
"Tak do mojí hlavy by nechtěli," ušklíbla jsem se. Zvědavost nepominula, budu se tam muset někdy prostě juknout, ať už se to Maddie bude líbit nebo ne. Nikdo mi přece nemá co nakazovat, kam smím a kam ne. A nějaké ty příšerky? Horší než fenrirové nebudou, to se klidně vsadím.
"Prosím tebe, proč bys tam jako nemohla? Myslíš, že andělé nemaj právo na trochu zábavy?" trochu nechápavě jsem jí odpověděla. Pokud vím, žádnýho vyhazovače před vchodem nemají, aby vyhodil ty slušňáky. A to, že je anděl? Pche, pochybuju, že to vadí. Pravda, vídala jsem tam hlavně těch pár dalších succub, který se tady ve vesnici sešly, pár lykantropů, kočkodlaků a sirén. Zas tak jsem ostatní nesledovala. "A nelži mi, že na to nejsi zvědavá, vidím, že seš jak malý děcko, který zajímá, co dostane k Vánocům," dodala jsem a ležérně se opřela o zeď nejbližšího domu. Nevím, jak ji napadlo, že by tam nemohla. Tam je všem ukradený, co jsi zač, hlavně, že nekazíš zábavu. Ten její rtík ale... jen ho olíznout, nasát a skousnout... Kéž by.
"No jasný, proč ne," pokrčila jsem jednoduše rameny trochu překvapená jejím údivem. Převelice ráda ji tam s sebou vezmu. Tam už bude všem ukradený, kdo jsem já a kdo je Maddie. Byly bychom jen dalším ocucávajícím se párečkem... Teda pokud by na to měla odvahu. "Andílku," zadívala jsem se na ni, jestli to jako myslí s tím bráchou vážně. "Už jsi plnoletá, ne? V tom případě ti nemá kdo rozhodovat a je na tobě, co děláš. Tvůj starší bráška se může jít bez prominutí bodnout, kdyby ti to chtěl zakázat," rázně jsem na zemi přišlápla dokouřenou cigaretu a vzhlédla zase k Maddie pořád s tím vážným výrazem a semknutými rty.

Ve skutečnosti se Rune nemusela ani snažit. Madelaine propadla jejímu kouzlu hned jak ji uviděla. Bylo to to zvláštní něco, co ostatní nazývají láska na první pohled. Madelaine ten pojem nesnášela. Nechápala jej, copak se jde do někoho zamilovat na první pohled? Copak ta láska pak může být upřímná? Nejde jenom o povrchní věc? A přece to sama zažívala. Ještě teď cítila to příjemné mrazení po celém těle, když se Rune poprvé usmála s omluvou, že do ní vrazit nechtěla. Co tehdy, to mrazení má ještě teď. Ten příjemný pocit, co se jí rozlije po celém těle a jemně ji šimrá v konečcích prstů, třepotání motýlků v jejím podbřišku a.. Jako kdyby pořád cítila její rty na těch svých. Celé dny a noci nemyslela na nic jiného, než na to, jestli a kdy se to bude opakovat, co to mělo znamenat a jestli to byl jenom hloupý žert. Ale i kdyby byl, nelitovala by toho.. Za tu dobu co tady žije nezažila ještě nic tak vzrušujícího. Nic ji nevytrhlo z toho šedého stereotypu jako právě tahle blonďatá démonka. Propadla jí. Upsala svou duši ďáblu už při tom prvním polibku. Nikdy netušila, že by byla schopná cítit něco k ženě, nenapadlo ji to ani ve snu a teď tady stála. Naproti ní byla ta démonka a jediné, na co Madelaine dokázala myslet bylo, jak troufalé by asi bylo ji prostě políbit. Jenom zkusit, jak hebká by byla její kůže. Ale to se přeci nesluší. Tohle ona udělat nemůže, tohle prostě.. Jakpak by se mohla dotknout něčeho tak nedosažitelného?
Maddie nepochopila jak to Rune myslela. Jenom na ni překvapeně mrkala a snažila se ve své rozkošné hlavince přijít s nápadem, co by asi tak hrozného v té hlavě mohla mít, že by tam ani příšery z temné části nechtěly.. A zároveň to v ní budilo neskutečnou zvědavost. Ostatně, tenhle efekt na ni měla celá Rune. Budila v ní zvědavost doposud nepoznanou.
"No.. Já, vlastně nevím. Ono to prostě.. Beztak bych tam mezi těmi všem lidmi vypadala směšně. Já nejsem drňák, nebo tak a tam prý chodí jenom drsoni, říkal brácha a a.." Dávalo jí velkou práci vymyslet nějakou výmluvu. Ve skutečnosti prahla po tom se tam podívat, obzvlášť, pokud by tam byla Rune a šla s ní..
"Možná.." Vyžbleptne.. Její ruka je opět dole a žmoulá lem šatů, jako kdyby nevěděla co se svýma rukama a vůbec jí nedochází, že jí opět jdou vidět podvazky. "Možná trochu.. Ještě jsem tam nebyla a Ric tam chodí docela často a.. Tak.." Sklopila stydlivě pohled opět do země, jako kdyby se teď přiznala k nějakému strašlivému, hroznému hříchu. A přitom to vlastně nic nebylo..
Na rtech se jí objeví sladký, spokojený úsměv, když Rune potvrdí, že by ji tam s sebou vzala. Znamenalo to, že ji ještě uvidí..
"Jo, já.. Jsem no.." Broukne a koukne na Rune zpoza neposedných pramenů, co jí opět naskákaly do obličeje. Tentokrát ale netěkala pohledem, normálně na ni koukala. "Jenomže, brácha.. Má o mě pořád strach.. Nechci aby se bál, jsem zvyklá mu říkat všechno.. Teda.. Skoro všechno.." Oh, samozřejmě že mu neřekla o tom co se stalo na slavnosti, jak by taky mohla? Nejspíš by ji zamkl do nejvyšší komnaty v nejvyšší věži a na Rune uspořádal hon.. U toho skoro všechno nezapomene těknout pohledem na rty Rune a potom zase do země. Ještě pořád se styděla o tom mluvit, jak by taky ne..

Maddie nevěří na lásku na první pohled, já nevěřím na lásku vůbe. Teda, jasně, můžete mít rádi svýho křečka, kterej běhá v takovým tom pofidérním kolečku, nebo svýho věčně otravnýho a uslintanýho sourozence, případně rodiče, ale nevěřím, že by někdo někoho mohl milovat tak moc, že by nikdy ani jedinkrát ani náznakem neuvažoval o někomy jiným. Podle mě je prostě nemožný zůstat s jedním člověkem, změna je potřeba a není nic horšího než nuda a nečinnost. V posteli. Jo, se Sverrem jsme byli spolu, ale já jsem i tak furt pracovala a spávala s jinými, takže jsem to oživení měla. Ale co jiní? Navíc Sverre byl prolhanej hajzl a teď si lítá bůhvíkde, takže ani to se nepočítá. Nah, to je asi fuk. Jen ať se do mě ta sladká tvářička zabouchne až po uši, stejně nemůže čekat, že s ní začnu chodit nebo tak něco. To by bylo hodně naivní. Jakože fakt hodně. Přesně proto je pěkně nebezpečný někomu motat hlavu. Vezme to náhodou vážně, upne se na vás a pak za váma běhá jak ztracený štěně. Teda v případě Maddie kuře. Ale nechápejte to špatně, líbí se mi a cosi na ní je, cosi, co mě nutí si ji vzít pod křídla a hezky od základu zkazit, jenom nemám v plánu z toho dělat něco dlouhodobějšího, to je celý. Jednoduše nejsem ten typ. A pochybuju, že by mi trpěla všechny ty zálety.
"Fakt ne, tam je to každýmu fuk. Nezáleží na tom, co jsi zač. Většina je tam sjetá, ožralá nebo se nestará a ten zbytek? Ti jsou jako já," odmávla jsem ji bezstarostně. Jako já, heh, bi? Na hranici nymfomanie? Nebo prostě jen přítulní? To už bylo na Maddie, jak to pochopí. Nebo taky nepochopí. Ještě se má hodně co učit, nemusím to na ni vychrlit celý naráz. Tyhle náznaky jí teď musí stačit.
"Jasně, že jsi, nesnaž se to popřít," ušklíbla jsem se znalecky a pohled mi sklouzl dolů k lemu jejích šatiček a k podvazkům. Nejradši bych ji za ně zatahala nebo ji aspoň slovné popíchla, ať je kouká schovat, ale nejen, že bych prozradila, kam koukám (jindy by mi to moc nevadilo, páč je to naprosto jasný), ale taky bych tím mohla vyvolat spoustu otázek, který ještě není vhodný zodpovídat. "Ric?" povytáhla jsem kapku obočí. Ten její brácha nebo někdo ještě úplně jiný? Ale co to... Snad bys nežárlila? Zase ten dotěrnej hlásek. Proč bych žárlila, vždyť ji mám dokonale namotanou. Nějakýho Rica se bát nemusím. Její provinilý výraz mě fakt bavil. Chovala se, jak kdyby provedla něco úplně strašnýho. "Andílku, Andílku, jestli se budeš takhle provinile tvářit kvůli každé blbosti, nemá cenu tě někam vodit. Ještě by tě hryzalo svědomí," prohodila jsem trochu posměšně, ale jen proto, aby ji trochu popíchla. Aby se trochu odhodlala a pořád neřešila svýho bráchu a to, že by to dělat neměla. Co je na tom vůbec špatnýho? Nic. Tak je to.
Hlasitě jsem vzdychla. "Ale ty už seš velká holka, no ne? Nejvyšší čas poznat i to, co je na životě zábavný," zvedla jsem obočí a olízla si ret. Je sice moc pěkný, že o ni má takovou starost a že se o ni tak bojí, ale co ta holka pak bude ze života mít? Nemůže se furt přece schovávat za svým velkým bráškou. Nevědomky tím ale rozhodla o tom, že ji do toho klubu fakt hodlám odvést. Klidně i dotáhnout přes zákaz jejího bráchy.

Čekala Madelaine, že s ní začne Rune chodit? Těžko říct.. Možná na to ani nepomyslela. Momentálně její mysl tížily další a další starosti, jako třeba jak se zbavit toho zvláštního napětí, které v ní vyvolával každý dotek Rune. Kdyby jenom věděla, jak lehce se dá tohohle.. Napětí.. Zbavit. Bylo by to docela prosté a vzhledem k tomu, co to bylo za typ napětí, pevně věřím, že by jí Rune víc než mileráda pomohla.. Nicméně, takhle byla Maddie ponechávana napospas, chuděrka neznalá..
"Jako ty?" Uculí se potom nevinně a znovu se zhoupne na patách. Přála by si vědět, jaká je Rune, opravdu moc, jenomže.. Copak by jí to Rune dovolila? Jak velká šance by byla, že kdyby Maddie Rune více poznala, tak by se jí dostala více pod kůži?
"No tak jsem no, ale divíš se mi?" Přizná nakonec a lehce protočí panenky. No jó, tohle bylo asi nejdrzejší, nejzlobivější gesto, které kdy od Maddie uvidíte. A přitom to bylo jenom hloupé protočení očí.. Ruka pořád žmoulala lem šatů a její noha se odhalovala čím dál tím více a podvazek už nešel vidět jenom letmo, ale mnohem více.. No jo, kdyby jí něco Rune řekla.. Ale neřekla.
"Ric je můj kámoš, bydlí s námi.." Osvětlí jí s úsměvem. No jo, Alaric byl docela chudák. Ten jeho pitomec ho opustil a ani se s ním nerozloučil.. A Madelaine, ať se snažila, jak se snažila, nedokázala Rica jakkoliv rozveselit, nebo mu pomoct.. A to je co říct, protože Maddie na tohle byla expert. Heh, kdyby si jenom Maddie uvědomovala, že je v prakticky totožné situaci jako právě Alaric..
Po těch slovech posměchu se Madelaine zamračila. Tak strašně se jí nelíbilo, že se jí Rune směje.. Kdyby to byl kdokoliv jiný, ale Rune? "Já nejsem takový zbabělý kuře jak se zdám!" vyžbleptnula a založila si ruce na prsou. "A jestli mě tam neodvedeš ty, tak si najdu někoho jiného.." Motala kraviny. Jediná osoba, kromě Rune, se kterou by tam šla byl Ric. Ale když ji prostě mrzelo, že se jí Rune smála, no, tak trošku prskala..
"Jo, to teda jsem.. Když budu chtít jít do klubu, tak půjdu a to klidně hned.." Tohle už řekla trošku více nahlas.. Někteří se dokonce otočili a chvíli na dívky zírali, potom se však otočili a pokračovali v cestě. Jenom kdyby se kousek od nich neobjevil brácha Maddie.
"Kamžeto půjdeš, Madelaine?" Pronesl ze svých dvou metrů výšky a mračil se u toho tak zle, že bylo vidět, jak se Maddie stáhla. "Nepůjdeš nikam, Madelaine! Protože víš co? Máš zaracha. Copak to do tebe vjelo? Chovat se takhle nezodpovědně a bavit se.." Pohled toho nasupeného fauna směřoval teď na Rune. "S takovými lidmi.."

Kdoví, co ode mě Maddie čeká. Jediné, co jsem doufala, bylo, aby ode mě nečekala, že ji povedu za ručičku jako její starší sestřička. Nejlíp se naučíš plavat, když tě prostě hodí do vody, no ne? Jak kdyby to u mě bylo jinak. Narodila jsem se do toho, neměla jsem na výběr. Zato Maddie? Ach, tahle přesladká krasotinka nemohla mít v životě nejmenší problém s tím, jak neposkvrněná a čistá je. Nezáviděla jsem jí to a rozhodně bych neměnila.
Bylo roztomilé, jak jí nedocházelo, co jsem tím myslela. Nejspíš si teď představovala bůhvíjaké hrůzy v té své rozkošné hlavince. "Succuby, lykantropové, kočkodlaci..." mávla jsem rukou i přes to, že můj úšklebek naznačoval, že jsem tím myslela víc než jen to. To ale prozatím Maddie vědět nemusí. Prozatím, muheheh.
Fakt protočila oči? To chtělo fotku, zarámovat a zapsat do deníčku. Páni. Netušila jsem, že by snad mohla vědět, co to protočení panenek vůbec je. Dobře, teď už jí křivdím, ale kdo by se zase divil mně. "Nedivím," mrkla jsem na ni a vyloudila neodolatelný tajemný úsměv, který sliboval spousty a spousty věcí. "Přísahám, že pokud s tím podvazkem nepřestaneš..." procedila jsem skoro neslyšně mezi zuby a musela vynaložit doopravdy velký úsilí, abych se po ní prostě nevrhla. To by asi neudělalo moc dobrej dojem. Ani na ni, ani na kolemjdoucí. Proto jsem tu větu radši ani nedokončila. Beztak by to Maddie ani nepochopila.
"Jo ták," odvětila jsem a stejně jsem se musela zavrtět. Tak kámoš, jo? A ještě k tomu s ní bydlí? Pche. To by mě zajímalo, co to je zač. Snad aspoň nějakej ošklivej faun nebo něco. Nebo kentaur. Tím nechci říct, že jsou fauni škaredí, ale upřímně? Ty jejich nohy... ehm. Víte, co myslím. Samozřejmě, že bych si ani nepřiznala, že bych snad mohla žárlit.
"Seš," zakřenila jsem se, "ale na tom není nic špatnýho, to se mi právě líbí," ujistila jsem ji hned nato se sladkým pousmáním. Maddie byla ale dvakrát tak roztomilá, když se vztekala. Teda, nebylo to úplně vztekání, ale spíš takový podrážděný prskání. Musela jsem ji přece poškádlit. "Neboj se, vezmu tě tam... Dneska večer," slíbila jsem jí. A proč taky ne, že? Klidně můžem jít už dnes. A její brácha do toho nemá co kecat. Nad jejími dalšími slovy jsem se musela smát, ne posměšně, ale pobaveně. Fakt to bylo rozkošný. Teda do chvíle, než se objevil její bratr. Propálila jsem ho vražedným ledovým pohledem, takovej ten, kterej způsobuje mrazení v zádech a nepříjemnej pocit v kostech.
"Tak sorry, že jsem neměla to štěstí jak ty a nenarodila jsem se jako chlupatej kozel s kopytama," zasyčela jsem na něho a z těch slov doslova kapal jed. Trochu jsem litovala Maddie, že je svědkem i mé, řekněme, horší stránky. "A jen tak pro info, tvá ségra není malý děcko, který se o sebe neumí postarat. Radím ti, aby ses tak k ní začal chovat," dodala jsem o nic míň jízlivě a kousavě. Sice je vyšší, ale já jsem jednoduše mávla křídly a kouske vzlétla, takže jsem teď měla obličej přesně v jeho výšce. Moje modré oči nabraly rudý nádech a zornice se zúžily do uzounkých čárek, křídla kolem hrozivě vířila a ocas sebou naštvaně mrskal ze strany na stranu. "Ještě se uvidíme, Andílku," mrkla jsem na Maddie a v tu chvíli se můj výraz i útočný postoj naprosto změnil. Věnovala jsem poslední pohrdavý úšklebek jejímu bráchovi a odlétla. Neurazil mě, už jsem si zvykla na ty odsuzující pohledy a to i ze starého života, ale vytočil mě jeho přístup k Maddie. Co si dovoluje jí něco zakazovat a přikazovat jí, s kým se má nebo nemá bavit. Ugh.

>> pryč

"Ahá.." Přikývla Madelaine na její slova. To, že neříkala všechno Madelaine netušila. Ona prostě neznala skryté významy, né takovéhle.. Ona to prostě brala tak, jak to Rune řekla, nehledala v tom žádný další význam. A možná že to bylo dobře, umíte si představit, co by to s ní teď udělalo? S tím v jakém je rozpoložení? Huh, chudák holka.
Ano i Madelaine umí protáčet oči a že jí to jde. Sice ani to její protočení panenek není tak drzé, jak by normálně bylo, protože ona prostě vypadá jako panenka a prostě.. Ona zřejmě nikdy nebude vypadat jinak než jako hodňoučká holčička, protože nevinnost, kterou oplývá je prostě vrytá do její tváře a nedá se smazat.
Lehce vytřeští svoje kukadla na Rune, když zaslechne, co si Rune cedí přes zuby a její ruka automaticky pustí lem šatů a uhladí jejich látku zase zpátky dolů, takže podvazek už je zase pěkně poslušně schován pod šaty a nejde vidět. "O-omlouvám se.." Vyžbleptne a dokonce si u toho musí zkousnout ret, aby jí z úst nevyklouzla otázka, co by se stalo, kdyby s tím nepřestala, která ji tak ležela na srdci. Ani si vlastně nedokázala představit, co by s ní Rune mohla udělat.. Možná jí praštit, nebo tak něco? Kdo ví?
Nad zmínkou o Ricovi se jenom uculí, ale ten spokojený výraz na chvíli vystřídá zase zamračení. Pravdou bylo, že i když se mračila, tak byla docela rozkošná. Malé vrásečky, našpulené rtíky, které nevědomky vybízely k polibku. Byla prostě rozkošná. Hned potom však zase zčervená. Vážně Rune právě řekla, že se jí něco na Maddie líbí?
"Dneska, opravdu?" V očích jí zazáří hvězdičky nadšení, když tu větu Rune vysloví. Všechno to šlo mnohem lépe než čekala. Celé tělo se jí teď chvělo vzrušením, až do momentu, než přišel její bratr.
Začal po ní hulákat a do toho začal urážet i Rune a.. Kdyby Madelaine byla odvážnější, něco by mu řekla, takhle se však jenom trošku přikrčila, zamračila se, ale spíš to vypadalo, že se brzo rozbrečí. S obdivem potom sledovala Rune, jak se jejímu bratrovi postavila a v podstatě ho setřela na plné čáře. On se na ni jenom zamračeně díval a vypadalo to, jako kdyby mezi jejich očima probíhal souboj. Jedny zlejší než druhé. Madelaine se však Rune nebála. Sledovala ji, snad ještě s větším obdivem než předtím a na rtech se jí rozlíval spokojený úsměv. Musela si zkousnout spodní ret, když se na ni Rune otočila a rozloučila se. Její ruka zase putovala k lemu šatů.
Když však byla pryč, Madelaine se zase vrátila do reality. Její bratr se opravdu rozzlobil. Ona se tak jenom stáhnula a nechal se pomalu za ucho dotáhnout domů u čehož si vyslechla přednášku tom, že tohle by dělat neměla a blá, blá, blá.. Na to však nemyslela. Jediné, co se jí honilo hlavou byla Rune. Opět, zas a znova.

>Domů